Work Text:
„Chceš to?“
Význam jeho otázky jsem vnímala jakoby z dálky, přes vrstvy opojení, které ve mně každý jeho dotek probouzel. Odpověď byla palčivě jasná.
„Ano,“ zašeptala jsem. Pak rozhodněji: „Ano.“
Arcturus mi vtiskl polibek na stehno. Viděla jsem, jak se mu na zádech pohnuly mohutné svaly, a nadechla jsem se. Když jsem zase vydechla, vloudil se do mého výdechu náznak dychtivého tónu.
Byla jsem plná touhy, překypovala jsem jí. Obrátila jsem pohled zpátky na Arctura. Jeho obličej byl, jako obvykle, prostý silného emočního zabarvení, neutrální, refájský. Přesto měl ztěžklá oční víčka a jeho pohled, který spočíval na mém nahém těle, byl prostoupen emocí. V jeho žhnoucích očích se zrcadlila stejná touha, kterou jsem pociťovala já.
Když jsme se na sebe podívali, přeběhl mi mráz po zádech. Jako by ho to pobídlo k akci, sklonil se ke mě, políbil mě na dekolt a levou rukou se zapřel o postel vedle mě. Jeho pravá ruka pomalu sklouzla od mého kolene, přes vnitřní stranu stehna, až mezi moje nohy.
Nedokázala jsem zabránit svévolnému škubnutí svého těla při prvním vlhkém doteku jeho prstů. Překvapeně jsem vydechla a slyšela jsem přerývaně vydechnout i jeho. Zlatá šňůra se napnula. Arcturus počkal, než jsem ulehla zpátky do polštářů, a pak začal opatrnými pohyby stimulovat nejcitlivější část mého těla.
Byl jemný a zručný. Po těle se mi rozlilo horko a cítila jsem jen rozkoš, celý vesmír se smrskl na jeho prsty mezi mýma nohama, na jeho planoucí refájskou kůži nalepenou na mé tělo, na jeho dech na mých prsou. Arcturus trochu změnil rytmus, ve kterém kroužil bříšky prstů, mně se zrychlil dech a zaklonila jsem hlavu. Pak kromě rytmu ještě upravil tempo a já bezmocně zalapala po dechu, bezmyšlenkovitě jsem mu rukou pročísla drsné vlasy a vzala za ně, ne silně, ale on přesto tiše zasténal.
Než jsem se stihla příliš nechat unést, vyzvedl se aby mě zlehka políbil na rty a pak odtáhl svou ruku. Než jsem se stihla zeptat, co se děje, pohladil mě suchou levou rukou po stehně a začal si sundavat kalhoty.
Se zatajeným dechem a v mlžném oparu vzrušení jsem ho pozorovala. Opasek už měl rozepnutý ode mě, ale chvíli trvalo, než se svlékl úplně a přehodil poslední sňaté oblečení přes okraj postele. Jakmile byl smysl našeho krátkého odloučení naplněn, vrátil svou pozornost plně na mě a přitáhl si mé tělo za boky blíž k sobě. Jeho pravá ruka ještě lepila mnou.
„Uvolni se, Paige.“ řekl jemně.
Ani jsem si neuvědomila, že jsem byla napnutá jako struna na zaříkávačových houslích. Vědomě jsem povolila všechny svaly a vydechla.
Arcturus mezitím pustil můj pravý bok a pomohl si rukou srovnat se se mnou. Zatočila se mi hlava vzrušeným očekáváním. Konečně se pohnul dopředu a za mými víčky se rozblikala spousta maličkých ohňostrojů. Arcturus s úlevou slastně vydechl a do mě přes zlatou šňůru vrazila vlna jeho vlastního vzrušení. Bylo husté jako med a neprůstupné jako mlha. Zaručeně ucítil i on to mé, protože zatímco jsem pod návalem jeho pocitů předaných zlatou šňůrou zasténala, on mě stiskl na boku a pevně zavřel oči, aby se udržel nepohnout. Naše éterické spojení násobilo každý milující dotek.
Nemohla jsem uvěřit, že tohle je skutečné. Druhý Šeol lehl popelem a já jsem v konspiračním bytě v objetí s Refájcem, ke kterému pociťuji něhu, kterou už odmítám dál popírat. Toužila jsem strávit s ním noc jako ještě nikdy. Cítila jsem se, jakoby mé nitro prokvétalo city k němu, jakoby květy popínaly každičký kout mé snové krajiny, jež se zmítala v nehasnoucích plamenech, které v ní Arcturus vždy zažehl.
Byla jsem vytržena z myšlenek prvním mělkým přírazem Arcturových boků. Hlas se mi zasekl v němém výkřiku, moje boky se pohnuly směrem k němu jakoby se s ním chtěly setkat na půli cesty. Arcturus se mi podíval do očí a pronesl, k mému nesmírnému potěšení poněkud namáhavě: „V pořádku, Paige?“ Přikývla jsem a natáhla ruku v tiché výzvě, aby se ke mně sklonil. Nemusela jsem ho pobízet dvakrát. Přehodil si moje nohy okolo vlastních boků a já mu je zkřížila za zády. Sehnul se a opět mě políbil na rty. Z jednoho polibku byly dva a za chvíli už jsme se opět naléhavě líbali, rty, sliny, letmá setkání jazyků. Arcturus nasadil pravidelné tempo, hluboké, ale neuvěřitelně něžné. Poslouchal můj dech a přizpůsoboval se podle toho, co mi působilo největší slast. Ztěžka jsem dýchala do jeho klíční kosti a prsty mu opisovala nejasné tvary na krku a zádech, dostatečně při smyslech, abych byla opatrná na jeho jizvy, věčný Nashiřin podpis na jeho těle.
Chvěla jsem se při každém znovusetkání našich boků a nepravidelně vzdychala. Jestli líbat ho bylo jako dotýkat se éteru, přijmout jeho tělo uvnitř mého bylo jako se s éterem nerozdělitelně spojit. Jeho pohyby byly cílené a sebejisté. Věděl co dělá. Refájci se zjevně v některých ohledech od lidí zas tak moc nelišili. Jen mají celá staletí zkušeností navrch. Při téhle myšlence jsem na okamžik znejistěla, milovala jsem se s bytostí, která o intimitě věděla víc než já, víc než jakýkoliv smrtelník. Moje myšlenky zalétly k Arcturovým bývalým partnerům, ale ihned jsem je zase zapudila. Tohle je o nás dvou.
Toužila jsem mu také působit fyzické potěšení a ne je jen přijímat od něj. S trochou snahy jsem se pokusila lépe harmonizovat náš pohyb, jít mu svým tělem naproti. Požadovaný efekt jsem okamžitě pozorovala na jeho očích, které se v přítmí rozzářily ještě jasněji. A pak jsem ho sevřela zevnitř svými svaly, za což mě odměnil hlubokým hrdelním zvukem a nezamýšleným silnějším přírazem. Každá reakce, kterou jsem z něj dostala, mě ještě víc rozpalovala. S každým zazněním jeho hlasu ve mně zajiskřilo.
Zdálo se, že Arctura pečlivě měřená sebekontrola začíná pomalu opouštět, když mě oběma mozolnatýma rukama chytil v bocích a více se opřel do svých pravidelných pohybů. Neměla jsem si na co stěžovat, moje rozkoš se s každým přírazem stupňovala. Ze rtů mi vyklouzlo jeho jméno a on ho okamžitě lapil těmi svými ve žhavém polibku. Líbal mě na rty, na koutky, na bradu, na krk a do krční jamky. Od ramen mi přes záda přebíhalo mrazení, začalo se ve mně stupňovat napětí. Každý polibek jeho rtů, každé pohlazení jeho ruky se vršilo na horké tření našich těl. Byla jsem napnutá jako pružina. Jeho ruka si našla moje prso a palcem mi obkroužil bradavku. Ve stejné chvíli mě políbil na obzvlášť citlivém místě na krku a já nic nezmohla proti reakci svého těla na takový nával slastných pocitů. Hlasitě jsem se nadechla a vkročila na samý vrchol svého potěšení, ztratila jsem moc nad svým hlasem a boky se mi zvedaly nepravidelnými pohyby, jako zpráva v morseovce. Před očima jsem měla bílo.
Když jsem opět seskočila dolů, byla jsem celá zadýchaná a lehká jako vata. Mezi výdechy se mi na tváři rozlil bezděčný úsměv. Vzpamatovat se trvalo jen chvilku. Když jsem zaostřila pohled, spatřila jsem Arctura jak si mě prohlíží zkoumavým pohledem. V jeho očích pořád hořel jasný plamen a okamžitě mi došlo, že přestal, jen aby mě nechal vydechnout. Za tu chvíli, co jsem se vracela k sobě, vyklouzl z mého těla a už se mě dotýkal jen rukou, která stále ležérně spočívala na mém prsu. Položila jsem na ni svou vlastní, propletla naše prsty a aniž bych mu dala jakékoliv varování, vyšvihla jsem se do sedu a okamžitě opět spojila naše rty. Arcturus překvapeně povzdechl a ihned mě začal líbat zpátky.
Byla jsem ještě trochu roztřesená, ale s jasným cílem jsem sjela rukou po jeho břišních svalech a uchopila ho do ruky. Cukl sebou a řekl sotva slyšitelně, přímo do mých rtů: „Nemusíš mi to okamžitě oplácet.“ Jeho tělo ale zpívalo písní dychtivé tužby. „Ale já chci, Arcture. Chci tě.“ Nic na to neodpověděl, ale rukou mě jemně vzal zezadu za lebku a přitiskl své rty zpět na mé. Já začala přejíždět sevřenou rukou po jeho kůži. Dělala jsem to poprvé, muselo to být nešikovné a neohrabané, ale zdálo se, že už byl tak blízko extázi, že jakýkoliv dotek posloužil svému účelu. Brzy začal jemně přirážet naproti mojí ruce a skrz zrychlené dýchání se začal opět prodírat jeho hlas. V hrudníku mu zarezonoval opojný vzdech a tiše něco řekl v glossovštině. Trochu jsem zrychlila a Arcturus se v mém náručí nejdřív úplně napnul, párkrát vyrazil boky, a pak se s těžkým vydechnutím uvolnil a zabořil mi hlavu do ramene. „Paige...“ oslovil mě zadýchaně.
Na jednu tichou bezstarostnou chvíli jsme spočinuli ve vzájemném objetí. Čas jakoby se zastavil. Jeho kůže mě hřála na všech místech, kde se naše těla dotýkala, a můj instinkt křičel, že kdyby byl člověkem, měl by život ohrožující horečku. On jím ale nebyl a jeho tělesné teplo jakoby mě chránilo před nočním chladem, jehož přítomnost v pokoji jsem si začínala pomalu uvědomovat. Byl nám dopřán tehle společný okamžik a ani jeden z nás neviděl do budoucnosti, aby mohl říct, kdy budeme zase odloučeni. Nashira jistě už teď spřádá plány, jak se mi pomstít, jak mě lapit jako motýlka do sítě. Pevně jsem ho stiskla a doufala, že to vydrží co nejdéle.