Actions

Work Header

Poslední hit

Chapter Text

Montreaux 4.5.2011

Sally Donovanová si povzdechla, Greg ji varoval, aby tonhle job nebrala, ale ona byla paličatá, tolik chtěla všem dokázat, že ona se nejzpovykanější hvězdy současného šoubyznysu nebojí.
Sherlock Holmes, geniální interpret i skladatel a zároveň kokot prví třídy: k lidem okolo sebe studený, nanejvýš hrubý, obklopený drogami a skandály všeho druhu – Sally věřila, že polovina z nich byla dobře sehraná pro přilákání médií. A ten ponižující způsob, jakým po skoro deseti letech vyhodil Grega!
Byla rozhodnutá, že to tomu kreténovi natře a postaví ho do latě. Když nastoupila, měl s ní dlouhý pohovor Holmesův otec a zdálo se, že našli společnou řeč. Dnes se jí při vzpomínce na tu rozmluvu dělalo zle.
Dělala Sherlockovi cestovního manažera sotva deset měsíců a už uvažovala o odchodu. Bylo jí ale jasné, že klasická výpověď nepřipadá v úvahu, možná by se se svým zaměstnavatelem mohla spektakulárně rozhádat na veřejnosti – dodatečně ji napadlo, zda to i Lestrade neudělal schválně …

Z myšlenek jí vytrhl příchod dalšího člena sherlockovské suity: Ian Dimmock šéf ochranky, také on byl v týmu relativně nový, ale přece jen o pár měsíců déle než Sally.
„Plány na dnešk beze změny slečno Donovanová?“
„Zdá se, že jo … pan velkomožný teprve snídá, ale Philovi … Andersonovi se o ničem nezmínil.“
Dimmock po ní hodil otráveným pohledem, stejně všichni věděli, že s osobním asistentem Sally spí. Jejich zaměstnavatel to vydedukoval a hlasitě celému týmu vybreptal hned druhý den ráno.
Chtěla pro jistotu zavolat do apartmá, ale v ten moment se Anderson zjevil v salonku také. Místnost patřila k pokojům v nejvyšším patře hotelu Fairmont Le Montreaux, ve kterém byli ubytováni důležitější členové Holmesovy osobní suity a sám umělec okupoval sousední, luxusnější apartmá.
Dlužno dodat, že obvykle hotelové vybavení moc neničil, přinejmenším ne pod Sallyiným dohledem. Byla tu památná epizodka pár let zpátky, kdy v Berlíně prostřílel zeď - dodnes nebylo jasné, jak tenkrát přišel ke zbrani a celý tým bodyguardů taky na minutu letěl. Ale v poslední době kolem Holmese panoval spíš klid.
Sally by měla být spíš ráda, ale vnímala v tom spíš příslovečné ticho před bouří a elektrizující atmosféra velkého průseru byla už cítit ve vzduchu. Sally si se svými „útěkovými“ plány připadala v koutku duše jako zbabělec, ale co by ostatně dokázala změnit? Radši vyvázne se zdravou kůží.

Anderson si posloužil soustem ze švédského stolu a sháněl se po šálku kávy. Dimmock se ho zeptal: „Má Sherlock nějaký zvláštní plány na dnešek? Něco, o čem nám dopředu neřek?“
Anderson s plnou pusou zavrtěl hlavou, honem polkl a promluvil: „Kdepak, jen chtěl, abyh odvolal tu večeři s Hawkinsovou, dneska prý nikam nepůjde. To jako vůbec! A pak mě jeho výsost vyhodila, abych jí svým ksichtem nekazil požitek ze snídaně.“ ušklíbl se.
Sally se zamračila: „To se starýmu líbit nebude.“
Janine Hawkinsová byla dcerou – z druhého nebo snad třetího manželství velkého tiskového magnáta, toužila prorazit u filmu a používala přijmení po matce. O žádnou vášnivou lásku tu nešlo, z mediálně dobře zpracovaného románku měli oba protagonisté vytěžit trochu publicity.
U Holmese to nebylo poprvé, před nějakými třemi, čtyřmi lety tu byla Irena Adlerová, ta kupodivu po ukončení vztahu ukončila i svou kariéru a dnes o ní téměř nebylo slyšet. Sally se radši nechtěla domýšlet, co za tím vězelo.
„Copak? Já myslel, že to jde podle plánu?“ zeptal se Dimmock.
„Však do včerejška šlo, vlastně až moc dobře. Sherlock se choval přímo vybraně, dokonce si vodpustil kecy k číšníkům a dal královský dýško. Všechny štyry schůzky proběhly takhle – pár plátků už dokonce spekuluju, že se konečně usadil a Hawkinsovou si vezme.“
„A jo?“ zeptal se Anderson a Sally se přistihla při myšlence, proč se s tím idiotem vlastně zahazuje.
„Pochybuju, to by museli mít hodně promakanou předmanželskou smlouvu, však víte jak se věci maj. A starej má svýho zlatýho ptáčka radši svobodnýho, táhne to víc fanynek. Vlastně se divím, že mu to takhle zatím vyhovuje, čekala bych, že bude chtít šťavnatej skandálek a ne sladkou romanci.“ uzavřela Sally.
Najednou přerušila jejich konverzaci řízná rocková melodie, Sally se otráveně natáhla pro svůj mobil a když si přečetla jméno volajícího, čelo se jí stáhlo do ustarané vrásky.
„Dobré ráno pane Holmesi! Děje se něco?“ s vědomím, že volá starej se i ostatní v místnosti instinktivně skrčili v předtuše maléru.
„Ne, je ve svém apartmá, zrovna snídá … podle Andersona jen džus a topinku … suchou bez marmelády … ano večeře se konala a opravdu zaplatil za nejdražší láhev, ale vím jistě že vypil jen jednu sklenku … ne kocovinu určitě nemá, ani po návratu nic nepil, ale šel spát až hodně nad ránem, přerovnával nějaké papíry … nic mi nevysvětlil, ale byly to převážně partitury, možná materiál na další desku?
Ne, netuším proč vám nezvedá telefon … není naštvaný, naopak v posledních třech týdnech je až nezvykle v pohodě … ne nic nebere, od toho večera už nic. Neměl možnost si opatřit novou zásobu, tím jsem si jistá … a i kdyby, takhle se pak nechvá, to dobře víte. Samozřejmě, pošlu tam Andersona! Nashledanou!“
Sally si vzdychla a Dimmock se ušklíbl: „Tak princátko ignoruje jeho šedou eminenci?“
„Už to tak vypadá! Sherlock chytne roupy a starej se povozí na nás … konkrétně na mě! Phile, buď tak hodnej a skoč za ním!“

Během dvou minut byl Anderson zpátky s očima vyvalenýma: „On je pryč!“
„Blbost! Nemoh se jen tak vypařit!“ utrhl se Dimmock a Sally jen protočila oči a vykročila směrem k hvězdnému apartmá.
Bylo opravdu prázdné, ale nezdálo se že by v něm něco chybělo, panoval tam pro Holmese nezvyklý, až úzkostlivý pořádek. Francouské okno vedoucí na balkon bylo otevřené a na secesním litinovém stolečku stála prakticky netknutá hudebníkova snídaně. Vedle ležel jeho mobil.
Donovanová ho automaticky sebrala a rozsvítila obrazovku, krom upozornění na pět nepřijatých hovorů na horní liště, zařila na displeji neodeslaná esemeska: „Sbohem Johne!“
Sally ukázala mobil Dimmockovi a cítila, jak se jí sevřel žaludek. Pak si uvědomila na ulici šest pater pod nimi nějaký ruch a automaticky se naklonila přes zábradlí.
Na chodníku před hotelem se začínal formovat hlouček zvědavců a v jejich středu ležela hubená postava v tmavém obleku, které se kolem hlavy zvětšovala tmavá skvrna.