Actions

Work Header

Sváteční čas

Chapter Text

 

Čtyři dny před Štědrým dnem zavítal na Grimmauldovo náměstí Teddy. Andromeda si užívala předčasný dárek k Vánocům od Harryho - den v kouzelnických lázních - a Teddyho tak čekal dozajista báječný den strávený na Grimmauldově náměstí.

„Draco! Viděls už mou sbírku kartiček z čokoládových žabek?“ Byla první věc, kterou Teddy řekl, či spíše zakřičel, jen co se objevil na Grimmauldově náměstí. Ani si nestačil sundat hábit, natož pozdravit Harryho a už cpal Dracovi pod nos zmíněné sběratelské kartičky. „Harry je tam taky! Koukej!“ vytáhl z balíčku jednu notně ušmudlanou se zohýbanými rohy.

„Teddy,“ začal Harry tváře rudé jako rak. Lhal by, kdyby tvrdil, že se mu nelíbí mít svou vlastní kartičku, ale i tak z toho byl v rozpacích.

„To je v pořádku,“ kývl Draco na Harryho s pobaveným úsměvem. „Víš, že mám největší sbírku kartiček, cos kdy viděl?“ otočil se na chlapce.

„Fakt?“ vyvalil klučina oči. „Uka!“

„Mám je doma, ukážu ti je, až ke mně přijdeš na návštěvu.“

Teddy radostně vypískl a upaloval k dřevěné krabici v rohu místnosti, kde byly schovány jeho hračky.

„Připadám si jako v jiném světě,“ řekl Harry Dracovi pobaveně. „Já vím, že se s Teddym občas vídáte, ale … tohle je vážně zvláštní pohled.“

Draco přikývl. „Matka chtěla navázat zpřetrhané kořeny. Asi to nebyl tak špatný nápad.“ Dodal když se podíval na hrajícího si Teddyho.

„Tomu rozumím, když mám čas, tak zajdu za svým bratrancem Dudleym. A i když bylo dětství s ním nesnesitelné, je to moje rodina.“

Rozhovor přerušil Dracův výr velký, který zaťukal drápky na okno a domáhal se vpuštění do vyhřátého pokoje. Draco zarazil pohledem Harryho, který se už zvedal, aby mohl sově otevřít okno a sám se zvedl, byť ho to stálo mnohem více sil, než by chtěl. Pohladil stařičkého výra po peří a sova s děkovným houknutím odlétla na bidýlko.

„Harry! Ty máš sovu!“ vykřikl Teddy a okamžitě odběhl od hraček k výrovi a toužebně ho obdivoval.

„Ne,“ zavrtěl Harry hlavou, „ta patří Dracovi.“

„Je krásná!“

„Jmenuje se Hermes,“ ozval se Draco. „Mám ho od prvního ročníku Bradavic.“

„Říkal jsem si, jestli je to ta stejná, ale to je už dost stará ne? Nevěděl jsem, že se sova může dožít tolika let.“

„Vždycky jsem se o Hermese staral a bral ho k nejlepším ošetřovatelům. Ale máš pravdu, Hermes je mimořádná výjimka.“ Poškrábal výra na zátylku.

„Taky bych chtěl sovu,“ posteskl si Teddy. „Nebo maguára! I krysa by byla fajn.“ Sdělil jim s očima stále upřenýma na výra.

„No, krysu ti určitě nepořídíme,“ odfrkl si Harry. „Možná bychom mohli babičku ukecat na žábu?“

„Žábu.“ Svým tónem dal Draco jasně najevo, co si o takovém mazlíčkovi myslí. „Co takhle had?“

„Hmm,“ zamyslel se Teddy. „Ten by byl taky supr.“

„A co takhle jedno kolo Tchoříčků?“ zeptal se Harry, aby odvedl Teddyho pozornost, než by začal vyžadovat nový dárek k Vánocům. Naštěstí se mu to povedlo a Teddyho odpověď byl nadšený souhlas a Dracovo protočení očí následované pobaveným úsměvem.

 

 

Štědrý den probudil Británii sněhovou bouří. Bílé vločky zuřivě poletovaly vzduchem a zachumlaly celý Londýn do bílé deky. Harry byl v takových případech neskutečně rád, že se narodil kouzelníkem a nemusí se při přepravě po městě spoléhat na mudlovskou dopravu, kterou podobné počasí vždy ochromilo. Letax a přemisťování byly mnohem pohodlnější, byť i letax mohl být ovlivněn nepříznivým počasím.

Ještě šťastnější byl Harry kvůli tomu, že letos - a snad poprvé od doby, co byl zaměstnaný - měl dárky nakoupené už týdny dopředu. Takže se nemusel nervovat, zdali doručovací sovy kouzelnických obchodů doručí to, co si objednal a především jestli to doručí včas. Letos mu stačilo dárky už jen zabalit. Jediným problémem ohledně dárků měl s tím pro Draca. Nejdřív přemýšlel, jestli ho vůbec něčím podarovat a nakonec nad tím pokrčil rameny a s myšlenkou, že knihou nic nezkazí, mu právě jednu pořídil.

Ty tři týdny, co u něho Draco pobýval, utekly jako voda. Někdy mu dokonce přišlo zvláštní, že to byly pouze tři týdny, připadalo mu to spíš jako tři měsíce. Harry se nejednou pozastavil nad tím, jak snadno se s Dracem sžili. A i když mu Robards sliboval, že jeho práce nebude trvat dlouho, Draco Malfoy byl i na Štědrý den stále pod Harryho střechou a chystal se s ním oslavit Vánoce. Na jednu stranu nejbizarnější věc, která se mu kdy stala. Na tu druhou se docela těšil.

Harry se v posteli protáhl, ospale si promnul oči a dovolil si ještě chvilku hovění v teple vyhřátých přikrývkách. Nakonec vstal asi v deset hodin, ale co byl Štědrý den, jednou za čas si zasloužil lenošení. Už oblečený, i když stále lehce mátožný zamířil do jídelny na snídani.

Dům číslo dvanáct na Grimmauldově náměstí byl vyzdoben jako nikdy předtím. Roslo se doopravdy činila mnohem víc, než předchozí roky. Ze schodového zábradlí visely třpytivé rampouchy a schody vypadaly jako by byly namrzlé. Ve vzduchu se vznášela iluze drobného poprašku sněhu. V každém volném rohu stál obrovský sněhulák, který smekl cylindr kdykoli kolem něho někdo prošel.

Nejdřív dumal nad tím, proč se skřítka tak činí. I předchozí roky dům zdobila, protože Harry kolikrát ani nezaregistroval, že se blíží vánoční čas. Až s krby omotanými girlandami zaregistroval, že by měl začít shánět dárky. Nakonec došel ohledně možná až přemrštěné výzdoby hned k několika vysvětlením. Možná to bylo z důvodu, že Harry nikdy nepořádal sváteční večeři a skřítka se chtěla předvést, možná to bylo kvůli Teddymu, který bude Vánoce trávit v domě. Harry pochyboval, že by to bylo kvůli druhému členu Malfoyovic rodiny, který s ním bude trávit Štědrý den - Narcisse Malfoyové, u které Roslo kdysi sloužila na panství a neodnesla si z té služby kdovíjak šťastné vzpomínky. Odtud také pramenila skřítčina averze vůči komukoli s příjmením Malfoy. Harry jen doufal, že jí platil natolik dobře, aby nesabotovala večeři. Ne že by si zakládal na pověsti hostitele, ale kdožvíproč se chtěl před Narcissou předvést.

Narcissa Malfoyová se v jeho domě objevila asi za dva dny po Andromedině návštěvě. Přišel jí otevřít samotný Harry a zaskočeně couvl o krok zpět, jen co jí spatřil. Narcissa vypadala jako bohyně pomsty. Tyčila se v celé své výši, platinové vlasy stočené do umného drdolu a hábit s tmavou kožešinou jí lichotivě objímal štíhlé tělo. Nebyla na něm jediná vločka, přestože na zápraží sníh padal.

„Dobrý den, pane Pottere,“ kývla a věnovala mu krátký ostrý úsměv. „Doslechla jsem se, že se u Vás zdržuje můj nevděčný syn.“

„A-ano,“ zakoktal se Harry zaskočeně a pak si vzpomněl na vychování. „Jistě, pojďte dál,“ vyzval ji a ustoupil, aby mohla projít do domu. „Myslím, že Draco je u sebe v pokoji. Doprovodím Vás.“

„Děkuji, to je od Vás milé.“ Krátce se rozhlédla po chodbě a následovala Harryho.

Harry neměl ponětí, co se v Dracově pokoji stalo, ale Malfoy z něho ten den už nevyšel a Narcissa mu oznámila, že Harry hostí štědrovečerní večeři pro ni, Andromedu a Teddyho. Harry souhlasil, aniž by nad tím popřemýšlel. Vlastně byl rád, že má pádný důvod odmítnout pozvání od Molly Weasleyové a nemusí vymýšlet další průhlednou výmluvu.

Ve vzpomínkách konečně došel do jídelny, kde už seděl Draco, který právě dokončoval svou snídani.

„Dobré ráno,“ zamumlal Harry ospalý pozdrav a usadil se na své obvyklé místo. Okamžitě se natáhl po konvici s čajem. Nalil teplou tekutinu do šálku a přidal příliš velké množství mléka a cukru.

„Dobré,“ odvětil Draco a utřel si ústa lněným ubrouskem a s lehce zelenou tváří sledoval Harryho přípravu nápoje. „Matka poslala sovu, že tu budou asi za,“ mrkl na kyvadlové hodiny nad krbem, „necelou hodinu.“

„Dobře, díky.“

Draco začal vstávat od stolu.

„Jsi v pořádku? Moc jsi toho nesnědl,“ zamračil se Harry nad Dracovým poloprázdným talířem a sám se natáhl po opečené klobásce, do které se s chutí zakousl.

Draco mu věnoval nečitelný pohled. „Jsem jen unavený, půjdu si ještě na chvilku lehnout.“

„Vážně je všechno v pořádku? Vždyť jsi šel včera spát brzo. Nechápu, že můžeš tak moc spát,“ zamumlal Harry s plnými ústy.

Dracovy cukl koutek úst: „Pottere,“ oslovil Harryho ledově, „až s sebou budeš několik měsíců tahat camrál, který se neustále zvětšuje a nenechá tě vyspat, protože se v tobě neustále kroutí a snaží se zapojit tvé orgány do hry, až budeš užívat několik lektvarů denně a tvá magie si bude dělat, co chce, tak až potom si promluvíme o tom, jestli spím moc nebo málo.“

Harry na něho koukal s napíchlou klobáskou na půl cesty k ústům. „Omlouvám se, nechtěl jsem -“

„Až přijde matka a Andromeda s Teddym, dej mi vědět.“

„Dobře,“ souhlasil zaražený Harry.

Draco krátce přikývl a než ho stačil Harry zaplavit dalšími otázkami, odkolébal se z místnosti. Harry si povzdechl, odložil vidličku a přemýšlel, proč Draco každý pokus o projevení zájmu ignoroval, nebo hůř. Nakonec moc neposnídal, ztratil chuť, takže raději strávil zbylý čas balením dárků, které pak mínil poslat po sově - Hermiona s Ronem mu půjčili Papušíka - do Doupěte. Trvalo mu to o něco déle, než předpokládal. Jeho balící techniky byly stále poněkud… neucházející. Hermiona ho naučila pár kouzel, ale Harry nikdy nedokázal zvládnout jemné nuance pohybů, která vyžadovala.

„Pane Harry!“ zjevila se před ním Roslo. „Paní Andromeda s panem Teddym a paní Narcissou už dorazili.“

„Děkuji Roslo,“ vzal Harry na vědomí její oznámení. „Zeptej se, jestli něco nechtějí a řekni jim, že jsem šel pro Draca a za chvíli budeme dole.“

Roslo se uklonila, červenozelený čepcem zakončeným rolničkou, který si oblékla speciálně pro tento den, se dotýkala koberce a vmžiku zmizela oznámit hostům nové zprávy.

Harry nechal mávnutím hůlky zmizet zbylý balicí papír a vydal se za Dracem. Ťukl na dveře, a když mu ani po chvíli nikdo neodpověděl, vešel dovnitř.

Draco ležel v posteli a nevěděl o světě. Ruku měl položenou na vzdutém břiše a s tváří zbavené veškerých starostí vypadal tak mírumilovně, jak ho Harry ještě nikdy neviděl. S úsměvem ho několik vteřin pozoroval a nakonec se rozhodl, že ho budit nebude. Po Dracově výlevu z rána by ho pravděpodobně počastoval nějakou z nepromíjených, a to v tom lepším případě. Proto se otočil na patě, tiše zavřel dveře a zamířil do společenského pokoje, kde našel své hosty.

„Zdravím,“ usmál se na ně, a okamžik na to mu do náručí skočil Teddy, dnes s nezkrotnými uhlově černými vlasy a šedýma očima. Pusu už měl ušpiněnou od čokoládových sušenek, které dostal Harry od mamky Weasleyové.

„Harry!“

„Vítej, uličníku!“ rozcuchal mu Harry číro a nadhodil si ho v náručí. Trochu zalitoval, že příští rok bude Teddy s největší pravděpodobností už moc velký, aby ho mohl Harry bez problémů nosit v náručí.

„Žádnej uličník, jsem bystrozor!“ prozradil mu Teddy s vážnou tváří a dětskou upřímností. Hned na to vytasil svou hůlku z Kratochvilných kouzelnických kejklí, kterou ho Harry podaroval při posledních narozeninách.

„Tak to se pak nemusíme ničeho bát,“ souhlasil Harry se vší vážností a položil hocha na zem.

„Andromedo, paní Malfoyová, doufám, že jste neměli problém s cestou.“

„Ne, pane Pottere,“ usmála se Narcissa. „Můj syn se ještě obléká?“

„Harry, prosím. Pan Potter zní… jako by mi bylo už padesát.“ Harry se usmál okouzlujícím úsměvem, dokázal být gentleman, když chtěl.

„Dobře, Harry,“ opravila se Narcissa s pobaveným úsměvem, „ale poté trvám na tom, abyste mi říkal Narcisso.“ Harry přikývl. „ A kde jste tedy nechal mého syna?“

„Uhm… On si šel po snídani odpočinout. Byl jsem za ním, ale spal a nechtěl jsem ho budit. Prý se v noci moc nevyspal,“ pokrčil Harry rameny. Neměl ponětí, co Dracova matka ví nebo neví o jeho zdravotním stavu a nechtěl si svého spolubydlícího znepřátelit.

„Jen ať si odpočine, dokud může,“ vložila se do konverzace Andromeda. „Pak bude čas na odpočinek vzácný,“ poznamenala zkušeně a hrajícímu si vnukovi věnovala krátký melancholický pohled.

Harry se posadil do křesla naproti sedícím ženám a k jeho údivu konverzace s nimi nebyla nudná ani nepříjemná. Narcissa Malfoyová možná působila dojmem ledové královny, ale kupodivu byla skoro stejně vřelá jako její mladší sestra a Harry pochopil, odkud Draco pobral určité aspekty své osobnosti.

Draco sešel dolů asi o hodinu později, vystrojený v nejlepší róbě jakou dokázal upravit, aby vyhovovala požadavkům jeho těla. Roslo právě podávala okurkové sendviče jako lehký oběd.

„Draco!“ Vstala Narcissa od stolu a objetím vyšla uvítat svého syna. Pohladila ho po tváři, a když kývl, dotkla se i jeho břicha. Hned na to byla Narcissa prakticky odstrčena Teddym, který se domáhal svého pozdravu, který byl o něco komplikovanější, protože Teddy dosahoval Dracovi asi tak do pasu.

„Omlouvám se,“ řekl Draco, když se usadil ke stolu, nalil si teplý earl grey a přidal do něho pár kapek mléka. „Asi jsem byl unavený víc, než jsem si myslel.“

„To je v pořádku,“ ubezpečovala ho Narcissa a Andromeda jen souhlasně přikyvovala. „Jak vlastně dopadla poslední kontrola? Sotva ses o ní v dopise zmínil.“

„Vše je v pořádku,“ kývl Draco, možná až příliš rychle a usrkl z šálku.

Harry se zamračil. Vše v pořádku určitě nebylo. Vše nasvědčovalo tomu, že Narcissa neměla nejmenší ponětí, že Draco se potýká s problémy s magií.

Harry se asi na chvilku, dnes už podruhé, ztratil v myšlenkách, protože když se konečně probral, všichni na něho koukali jako by očekávali odpověď.

„Uhm…?“

„Říkala jsem, že se mi líbí, co jste s tímhle místem udělal, pane Pottere,“ pochválila ho Narcissa.

Harry mohl vidět v jejích očích, že má upřímnou radost z toho, jak teď vypadá bývalé sídlo její rodiny. „Děkuji.“

„Walburga tu měla velmi depresivní výzdobu. Obzvláště ty skřítčí hlavičky na schodišti.“ Nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Walburga?“ ozval se zmateně Draco. „Walburga Blacková? Tohle je dům Blacků?“

Tři páry očí se na něho zmateně podívaly.

„Myslel jsem, že to víš,“ pokrčil Harry rameny. „Jinak bych ti to řekl.“

„Došlo mi, že to bude nějaký starý kouzelnický dům, ale… Jak jsi k tomu při Merlinovi zrovna ty přišel?“

„Můj kmotr mi ho odkázal,“ prozradil Harry nepříliš ochotně. Mluvit o Siriusovi pro něj i teď nebylo jednoduché.

Nad stolem se rozprostřelo dusivé ticho. Narcissa se nepříjemně ošívala a Andromeda Harryho mateřsky pohladila po ruce.

„Ta zimní výzdoba se ti opravdu povedla, Harry,“ ujala se slova Andromeda. „Moc se mi líbí ty rampouchy na krbu a ten stromek je kouzelný.“ Zadívala se na nazdobenou vzrostlou borovici, která se tyčila až ke stropu. S ozdobou stromku Harry pomáhal, stále si pamatoval několik kouzel, které je naučil profesor Kratiknot při zdobení Velké síně v prvním ročníku.

„Se stromkem jsem pomáhal, ale za vším ostatním je Roslo.“

V tichosti pokračovali v jídle a téměř veškerou konverzaci obstarával Teddy, který měl neskonalou zásobu otázek. Harry mu právě vyprávěl o svém bystrozorském výcviku, když se mísa se sendviči, na kterou mířil Draco hůlkou, s hlasitým puknutím roztrhla vedví.

Všichni poplašeně odskočili od stolu, Harry hůlku v pohotovostní poloze a oči skenovaly pokoj po známkách nebezpečí. „Jsou všichni v pořádku?“ Dostalo se mu rozpačitého pokývání od Andromedy s Teddym i od Narcissy. Oči všech se obrátily na poslední osobu v místnosti. „Draco?“

Draco koukal na spoušť na stole, za kterou byl zodpovědný. „Omluvte mě.“ Vstal tak rychle od svého talíře, jak jen mohl a odešel z místnosti.

„Půjdu za ním,“ prohlásil Harry a ani si nevšiml zamračené Narcissy, která chtěla začít protestovat, zadržela ji ovšem Andromeda.

„Dej nám vědět, jestli nebudete něco potřebovat,“ usmála se.

Harry ji už neslyšel. Téměř vylétl z místnosti a málem narazil do Draca, který stál kousek od dveří. Rty semknuté v úzkou linku, ruce položené na břiše a tělo se mu třáslo. Dýchal nepravidelně a tvář měl zbavenou veškeré barvy.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Harry tiše a ruku opatrně položil na ty Dracovy.

„Ne-nevím. Ano,“ zavrčel poslední slovo Draco. „Můžeš jít zpátky. Chci být sám.“ Setřásl Harryho ruku ze své těla a chtěl odejít.

„Jo, no. Radši ne,“ zavrtěl Harry zamítavě. „Víš co, pojď se mnou.“ Harry ho nečekaně chytl za ruku a vedl útrobami domu, až dorazili do nevelké zimní zahrady. Draco překvapivě neprotestoval.

„Tenhle dům se opravdu nezdá,“ odfrkl si Draco, jen co ho Harry dovedl na místo.

„Tuhle místnost jsem objevil asi po dvou letech, co jsem tu žil.“ Rozhlédl se Harry po malé zimní zahradě, která bujela životem. „Dalo práci to tu opravit a hlavně zbavit plevele. Musel jsem to tu začarovat tepelnými kouzly a řeknu ti, že vyčarovat Patrona je mnohem jednodušší. Jo a kvůli jednomu přerostlému škrtidubu jsem musel prosit Nevilla, aby mi pomohl. Ale stálo to za to co? Je tu krásně?“ usmál se na Draca.

Draco musel souhlasit. Skleník nebyl příliš velký, ale voněl cizokrajnými květy, které by se v anglické přírodě našly jen těžko. Zahlédl i několik běžných bylin a přísad do lektvarů. Zvenku probleskoval jiskřící sníh a dodával celému místu nadpozemský nádech.

„V noci je to tu ještě krásnější,“ poznamenal Harry.

„Omlouvám se,“ zašeptal Draco. „Pokud budeš chtít, napíšu Robardsovi, že už tvou ochranu nepotřebuji. Vím, že to pro tebe není lehké.“

„To je pitomost,“ zamračil se Harry. „Nejsem naštvaný, protože tě musím hlídat nebo snad proto, že jsi rozbil talíř.“

Draco mu příliš nevěřil a jeho výraz to prozrazoval.

„Vážně nejsem,“ ubezpečil ho Harry. „Dokonce je celkem fajn, nebýt tady pořád sám. Mít s kým hrát šachy, i když bych taky někdy chtěl vyhrát,“ zazářil, když se Dracovou tváří mihl sotva patrný úsměv. „Navíc tenhle dům dokáže být občas docela děsivý a to tady už pár let bydlím. A jo,“ přikývl souhlasně, „možná prvních pár dnů jsem byl otrávený a naštvaný, ale ne kvůli tobě, ale protože mi Robards slíbil dovolenou a já vím, že má i jiné lidi, které mohl zavolat. Těšil jsem se, že strávím svátky s rodinou a budu si užívat veškerého Weasleyovic potomstva, abych ho mohl pořádně rozmazlit a pak vrátit rodičům. Ale tohle je taky celkem fajn,“ ušklíbl se Harry. „Pojď, posadíme se.“

Draco si nevelké lavičky ukryté mezi keři jasmínu ani nevšiml.

„Víš, že mi můžeš říct, pokud něco potřebuješ,“ řekl mu Harry jen, co se usadili. „Já … nechci, aby se něco stalo tobě nebo tvému dítěti. Myslím… myslím, že se o vás bojím.“

Draco se otočil a podíval se na něho. „Ty jsi takový nebelvír.“

„Nechápu, co je na tom špatného,“ zamumlal Harry dotčeně.

„Nic,“ zavrtěl Draco hlavou. „Myslím si, že jsi na mě až příliš laskavý a nedokážu pochopit proč. Já si teď nemůžu dovolit nový…“ zarazil se a přemýšlel jak dál. „Občas mám pocit, že si hrajeme na něco, co neexistuje. Chtěl bych, abys pochopil, že nejsi můj partner ani otec mého dítěte. Nemáš právo strachovat se.“ Nechtěl Harrymu ublížit, ale entuziasmus, se kterým Harry přijímal jeho pobyt, ho trochu děsil. Nemohl si dovolit vztah, který byl od začátku odsouzen k nezdaru.

„Nemám právo strachovat se? Co to je za blbost?“ poposedl si Harry blíž Dracovi. „Můžu se strachovat, jak chci. Takovou věc mi nemůžeš zakázat.“

„Nebelvír,“ zamumlal Draco poraženě.

„Víš, že mě chtěl Moudrý klobouk zařadit do zmijozelu?“

Draco se na něho otočil a pohledem se domáhal pokračování příběhu.

„Můžeš za to ty. Vlastně když to tak vezmu, kdybych tě tenkrát nepotkal u madam Malkinové, mohlo být všechno jinak. Byl jsi první kouzelník, kterého jsem kdy potkal, a byl jsi pěkný sobeček a já nechtěl být jako ty. Proto jsem řekl klobouku, že do zmijozelu nechci a on mi vyhověl.“

„Huh,“ zamumlal Draco a pohladil si břicho. „Přemýšlel jsem, co by se stalo, kdyby byl zařazený do jiné koleje než zmijozelu a …“ odfrkl si.

„A?“

„Je mi to jedno,“ usmál se Draco. „Hlavně, aby byl šťastný. Áh, teď mluvím jako mrzimor.“

„Možná to je indicie.“

„Popravdě doufám v havraspár.“ Draco se opřel o opěrku a podíval se na Harryho, který sledoval oblinu, jíž tvořilo jeho břicho. Po krátkém přemýšlení a myšlence, že později toho bude určitě litovat, vzal Harryho za ruku a přitiskl ji na tu stranu, kde se nenarozený uličník činil. Harryho oči se rozzářily a rty roztáhly v stupidně široký úsměv.

„Tohle je prostě úžasný pocit,“ prozradil mu Harry a podíval se na něho. Dracův obličej byl tak blízko. A Harry netoužil po ničem jiném než po polibku. Potom, aby ho někdo držel a společně se mohli těšit na přírůstek do rodiny. Aby se mohl každé ráno vzbudit vedle někoho, s kým se podělí o intimní okamžiky, jako byl právě ten, který teď prožíval s Dracem. Jenže právě v tom se skrýval celý problém. Tohle byl Draco Malfoy a on byl Harry Potter. Zmijozel a nebelvír. Smrtijed a bystrozor.

Draco ho teď pozoroval s nepatrným úsměvem, oči měl ale smutné. „Přestaň,“ zašeptal. „Tohle ne.“

„Proč?“

„Tohle nejde, Harry.“

„Proč ne?“

„Vždyť to víš sám, a pokud ne jsem moc unavený, na to ti to vysvětlovat. Jestli se mnou chceš zůstat, jenom mě drž,“ poprosil ho.

Harry to udělal. Až o několik hodin později je vyrušila skřítka, která jim přišla oznámit, že se podává slavnostní večeře. Žádná ze sester Blackových nijak nekomentovala jejich absenci, ale obě měly na tváři vševědoucí pohled, který Draca neskutečně iritoval.

 

 

Druhý svátek vánoční našel Harryho schouleného pod teplým vlněným afgánem u krbu v knihovně. Jeho klidné rozjímání nad novým románem, kterým ho podarovala Hermiona -a tentokrát jí musel opravdu poděkovat, protože se mu přesně strefila do noty - přerušila návštěva Molly Weasleyové.

„Harry, drahoušku!“ počastovala ho vřelým objetím, ještě než si stačila sundat hábit. „Musela jsem se za tebou stavit, když ty nemůžeš!“ vyhrkla jedním dechem na překvapeného Harryho.

„Molly,“ políbil ji na tvář, když se konečně vzpamatoval. „Pojď, půjdeme do salónku. Dáš si čaj, ne?“

„No jistě! A upekla jsem ti sirupové košíčky, který máš tak rád.“

„To jste neměla.“

Molly jen mávla rukou a společně zamířili do salónku. Jenže ten byl už obsazený. Draco seděl v polstrovaném lehátku, na stolu vedle něho stoupala pára z konvice s čajem, a četl si. Jen co uviděl Harryho s návštěvou, knihu odložil a nejistě si je prohlížel.

„Půjdu k sobě,“ kývl nakonec na Molly s napjatým úsměvem.

„Ale ne!“ Mávla matriarcha Weasleyovic klanu rukou.

„Můžeš tu zůstat,“ souhlasil Harry okamžitě.

„Vlastně, doufám, že se nebudete zlobit, ale něco jsem Vám přinesla, pane Malfoy,“ usmála se nejistě Molly a ze svojí malé kabelky vylovila umně zabalený balíček, který se podle fyzikálních zákonů nemohl do její kabelky vejít.

„Uhm, říkejte mi Draco,“ kývl na ni, „a děkuji,“ rozpačitě si dárek převzal.

„Je to jen maličkost.“ Mávla rukou, ale Harry viděl, jak nedočkavě přešlapuje a čeká na verdikt. „A pokud se Vám nebude líbit…“

Draco zatáhl za mašli, balík se rozevřel a z jeho hloubi na něho vypadla ručně pletená deka. Byla z bílé hebké vlny protkané stříbrnou nití. Draco přejel prsty po propletených vláknech a opravdu heboučká jako obláček.

„Jak jsem říkala, pokud se Vám nelíbí -“ Molly rozpačitě pokrčila rameny.

„Oh, to ne… já. Je krásná. Děkuji.“

„To jsem ráda! A ještě musíte zkusit sirupový košíček, který jsem přinesla.“

„Jak jsi vůbec věděla, že je Draco tady a že je těhotný?“ zpozorněl Harry. Doufal, že nic z vyšetřování neproniklo do Věštce, nejenom že by tím byl zkomplikován celý případ ale určitě by to ztížilo život jemu i Dracovi. Nemluvě o tom, jak by si ho podal Robards.

„Oh,“ začervenala se Molly, „Andromeda se stavila na kousek slova, „však to znáš, dvě starý ženský.“

Draco si povzdechl.

A Harry s ním musel souhlasit, zřejmě si bude muset s Andromedou promluvit.

Draco si odkašlal, aby získal pozornost. „Ještě jednou děkuji, Molly. Ale opravdu půjdu nahoru. Nechci vás rušit.“

„Ale to nemusíš!“ vyhrkl Harry. „Chci říct, že nás nebudeš rušit.“

Molly přitakala.

Draco se zatvářil rozpačitě a pak se dojatě podíval na bílou dečku. „Alespoň ji půjdu odnést do pokoje.“ Draco zamířil ke dveřím. Možná to bylo překvapivým dárkem, možná byl Draco unavený, možná za to mohlo něco zcela jiného, ale z jeho hůlky nečekaně vylétlo několik bublin, které okamžitě praskly a zalily pokoj silným odérem borovic. Draco zaklel kletbu. „Už zase,“ zamumlal naštvaně.

„Je všechno v pořádku?“ zajímala se Molly, zatímco jí stačilo jedno mávnutí hůlkou, aby se působivého pachu zbavila.

„Oh, ano,“ mávl Draco rukou v rádoby ledabylém gestu, „poslední dobou si má magie dělá, co chce,“ sdělil jí zahanbeně.

„Á to dobře znám,“ přitakala Molly, když se usadila na pohovku. „Děkuji, drahoušku,“ kývla na Harryho, který jí podával šálek s čajem. „Mohla bych Vám o tom povídat! Prvně s Charliem a pak s Ronem, to bylo příšerné! Nemohla jsem udělat krok, aby kolem mě nepoletovaly jiskry.“

Harry se usmál a podíval se na Draca, kterému cukaly koutky, a opět vypadal uvolněně. Prsty nevědomky přejížděl po darované přikrývce. „Pojď se posadit,“ oslovil ho Harry. Draco nejistě přešlápl, ale nakonec zvítězila touha po příběhu.

Molly se spokojeně opřela a začala. „Jednou jsem dokonce rozbila všechno nádobí, které jsme doma měli. Tolik střepů jste v životě neviděli!“

„Zatím jsem Harryho připravil jen o několik talířů, ale zničil jsem si už tři košile. Bohužel už nešly opravit.“

„Víte, že čaj z mučenky smíchaný s několika kapkami výtažku z denivek je na tenhle problém perfektní?“

„Užívám lektvar, který mi předepsala lékouzelnice, ale předpokládám, že za zkoušku nic nedám,“ kývl jí Draco vděčně.

Molly s nimi zůstala mnohem déle, než původně zamýšlela. Ale Harry viděl, že sebevíc bizarněji to znělo, její návštěva Draca uklidnila. Kdo by si kdy pomyslel, že člen rodiny Weasleyů bude mít blahodárné účinky na člena rodiny Malfoyů. Měl sice pocit, že Molly ve svých vyprávěních přehání až příliš, ale ať už to Draco tušil nebo ne, nic neřekl.

„Děkuji, Molly.“ Políbil ji před odchodem na tvář. Jenom mu stiskla ruku a s vševědoucím úsměvem zmizela v zelených plamenech letaxu. Harry nad tím raději nepřemýšlel. Raději se vydal zpět za Dracem, kterého v salónku však nenašel. Měl ovšem tušení, kde se bude ukrývat.

„Myslel jsem, že tě tu najdu,“ usmál se Harry, když se mu jeho předtucha vyplnila a vstoupil do zimní zahrady.

„Je to tu uklidňující,“ pokrčil Draco rameny. Harry si všiml, že pořád svírá Mollyinu dečku. „Měl bych jí zřejmě něco koupit,“ přitakal Draco, když si všiml jeho pohledu.

„Ne, to opravdu nemusíš,“ zatřásl Harry hlavou. „Neudělala ji, aby od tebe něco dostala. Molly jen… ráda plete.“ Vlastně sám nevěděl, proč Molly upletla dečku pro člověka, jehož rodina se s tou její nenáviděla.

Draco přikývl, zřejmě ani on si nebyl zcela jist, jak k dárku přišel. „Ale je to slušnost.“

Harry si přisedl. „Asi jo,“ dal mu zapravdu.

Chvíli seděli a pozorovali vločky, jež hned po dopadu na skleněné stěny zahrady roztály. Harry si přisedl blíž a po chvíli váhání Draca objal. Když nic nenamítl, přitáhl si ho blíž. Dracovo tělo se uvolnilo a opřel si hlavu o Harryho rameno.

„Tohle je pěkný,“ zamumlal Harry spokojeně.

Odpovědí mu bylo pouze ticho přerušované hlubokými pravidelnými nádechy.