Actions

Work Header

Sváteční čas

Chapter Text

„Neříkal jsi, že šachy hraješ obstojně?“ zasmál se Draco samolibě, když svým střelcem srazil Harryho krále a tím nad ním zvítězil už potřetí v řadě. Aby taky ne, poslední hra trvala jen několik minut.

Harry zamračeně a trochu nevěřícně sledoval šachovnici: „Ron mi to tvrdil. Asi si s ním budu muset promluvit.“

„Možná bychom mohli zkusit Tchoříčky nebo Řachového Petra, aby to vyhovovalo tvému umu?“ Z Dracova hlasu ale nečišel výsměch, jen pouhé pobavení. Harryho nabídku ke hře přijal až napočtvrté, když už ho vysedávání v pokoji začínalo dohánět k šílenství. Kupodivu k sobě dokázali být tolerantní, alespoň v rámci určitých mezí.

„Vtipné. Dal by sis něco k pití?“ Kývl Harry ke karafě s jantarovou tekutinou stojící poblíž na malém stolku.

„Ani nevíš jak rád, jenže,“ zadržel zvedajícího se Harryho, „tomuhle by se to asi moc nelíbilo.“ Poklepal si na břicho.

Harry zrudl. „Já jsem úplně zapomněl. Je to tak -“

„Divné?“

„Ne!“ vykřikl Harry okamžitě. „Jen si tě nedokážu představit s miminem, je to uhm nezvyklé.“

„Jo, to je.“ Draco si poposedl a náhle zasténal a začal si masírovat dolní část zad.

„Jsi v pořádku?“

Draco přikývl. „Ano, někdy to vypadá, že nosím budoucího hráče famfrpálu.“

Harry se usmál. „No, měl by to v genech.“

„Samozřejmě, že měl.“ Souhlasil Draco samolibě.

„Kdysi jsem si myslel, že teď budu mít už aspoň dva caparty,“ řekl mu Harry s melancholií v hlase.

„A proč nemáš? Jsem si jistý, že kouzelnický hrdina nemá nouzi o nabídky k sňatku. Bystrozorský plat taky nemůže být tak zlý.“

Harry si odfrkl.“Asi jsem nenašel toho pravého člověka? Moc práce? Vlastně ani nemám ponětí,“ odvětil.

„Každý si myslel, že skončíš s …“ marně lovil v paměti jméno jediné Weasleyovic dcery.

„Ginny? Jo, to si myslelo víc lidí, ale nějak to neklaplo.“ Sklopil pohled. Jeho ruce teď byly mnohem zajímavější. S Ginny to nevyšlo. Konec příběhu. Smutný z toho byl, ale nemělo smysl trvat na vztahu, který neměl budoucnost, se kterou by byli oba spokojení. On i Ginny chtěli od života něco jiného. „Ví vůbec tvůj partner, že jsi u mě? Pokud chceš, může se sem stavit.“

„Nemám partnera,“ odpověděl Draco po krátkém rozmýšlení.

„Oh, omlouvám se.“ Kdoví proč zněla jeho omluva jako otázka.

„Není za co.“

„Nechceš sklenici mléka nebo kakao, když je alkohol mimo hru?“

„Mléko není špatný nápad,“ souhlasil Draco po krátkém rozmýšlení.

 

 

„Rone, už asi po stý,“ povzdechl si Harry unaveně. Celý den procházel případ související s Dracovým napadením, ve snaze si všimnout nějaké drobnosti, která jim pomůže násilníka dopadnout. Výsledek se ale nedostavil a on z toho byl značně rozladěný. Stejně tak mu na náladě nepřidal kamarád, který nedokázal pochopit, že práce bystrozora obnáší oběti, byť sám bystrozorem nějaký čas byl. „Nemůžu přijít, pracuju na případu.“

„Ale no tak Harry, je to přece poslední adventní neděle. Partička šachů, ohňostroj, mamčina čokoláda a tlupa ukřičených zrzků. Rose se ptala, kdy ji konečně navštíví strejda Harry. Dokonce Charlie přijede!“

„Rone,“ zamumlal Harry otráveně. Pro čokoládu mamky Weasleyové by byl schopen upsat čertu duši, Charlieho neviděl věky a lámalo mu srdce, že nemůže vidět kmotřenku. Jenže povinnosti vítězí nad kratochvílemi. „Nemůžu.“

„I Neville mi říkal, že jsi letos vynechal hodinu Obrany v Bradavicích,“ vyčítal mu Ron dál. „Fajn, fajn, jak myslíš. Ale mamce a Rose si to budeš vysvětlovat sám!“ dodal, když viděl, že se Harryho výraz ještě víc zamračil.

Harrymu poklesla ramena ještě níž a nálada se dostala pod bod mrazu. Taky byl na Rona trochu naštvaný, protože pracoval tolik let na tom stát se nejlepším bystrozorem na oddělení díky tomu, co uměl a ne své pověsti, která ho předcházela a když se mu to konečně povedlo, od své rodiny dostával jen výčitky. Povzdechl si. Někdy vážně přemýšlel, jestli má tohle všechno zapotřebí.

„Měj se, Rone, a pozdravuj Hermionu a Rose.“ Ani nepočkal na pozdrav od kamaráda. Vstal od krbu, oprášil si kolena a poupravil vánoční girlandu visící na krbu. Myslel přitom na skleničku ohnivé whisky, kterou dostal v létě od Nevilla. Aspoň jednu sklenku si dnes zasloužil. Otočil se a chtěl si ji jít nalít. Jenže než tak stačil udělat, všiml si postavy stojící na prahu místnosti. „Draco! Co tady děláš?“ unaveně si promnul spánky a doufal, že muž, jehož bezpečí leželo v jeho rukách, si nepřišel stěžovat na něco tak banálního jako tlak vody ve sprše nebo nedostatek ručníků.

„Kvůli mně nemusíš mařit své plány. Zvládnu to tady sám.“ Zamračil se Malfoy. Jednou rukou se opíral se o dřevěnou obrubeň dveří a druhou si podpíral záda.

Harry zaťal zuby. Už toho měl pro dnešek dost. „Jenže právě kvůli tobě své plány mařit musím,“ vyprskl vztekle. Vzápětí toho ale litoval. Věděl, co je jeho povinnost, když mu Gawain svěřil tenhle úkol. Stejně tak věděl, že Draco se snaží být natolik slušným hostem, jak to jen šlo. Jen už svůj vztek potřeboval nějak ventilovat. Přejel si rukou po obličeji. „Dra -“

Draco se ovšem nedal. „Nemusíš mi stát za zadkem. Nejsem malé dí -“

„Malfoyi,“ bolest ve spáncích se zhoršila. Možná, že whisky vynechá a půjde rovnou na kutě. Harry se nadechl a pokračoval, „moje práce je hlídat tě, dokud mi Robards neřekne jinak,“ dořekl už klidným tónem. Ano, postel zněla jako nejlepší možnost.

Draco ho sledoval přimhouřenýma očima a pak přikývl.

„Potřebuješ něco, nebo jsi šel jen kolem?“ zeptal se Harry jízlivě. A už to zase udělal! Harry neměl ponětí, jestli je to přepracováním a únavou nebo prostě faktem, že jedná s Dracem Malfoyem. Po chvilkové úvaze došel k názoru, že pravděpodobně asi obojím. A to si myslel, že už spolu dokážou komunikovat jako dva dospělí.

Draco spolkl jedovatou poznámku a namísto toho mu oznámil: „Zítra mám schůzku u Munga.“

Harry se zamračil a zavzpomínal na rozhovor z jejich první společné večeře. Malfoy vypadal trochu bledě, ale to vypadal přece vždycky ne? Měl takové kruhy pod očima už v Bradavicích? „Říkal jsi, že ji máš naplánovanou až na dvacátého sedmého. Je něco špatně s … no s –“ zagestikuloval na Dracovo břicho. Neměl by být Malfoy tlustší, když je těhotný?

„S mým synem není nic špatně,“ ohradil se Malfoy dotčeně. Ruku si defenzivně položil na vypouklé břicho. „Došli mi lektvary a tak potřebuju nové.“

„Synem, huh? Hermiona to nechtěla vědět, pořád se kvůli tomu s Ronem hádali. Proto taky Rose strávila šest měsíců v pokojíčku vymalovaném zlatonkami a jednorožci.“

Draco protočil oči, samozřejmě že Potter se zaměří na něco, co je právě teď zcela nepodstatné a on na tu schůzku opravdu potřeboval. „V životě jsem měl překvapení už dost.“ Víc k tomu nehodlal dodat. „Ta schůzka je v deset dopoledne.“

„Ale říkal jsi, že lektvarů máš dost,“ oponoval mu Harry panovačně.

„Tak jsem evidentně neměl,“ došla Dracovi trpělivost. „Myslíš si snad, že spolupracuju s tím, kdo mě napadl a chci mu předat zprávu, v jakém kouzelném domě to bydlíš? Že jsem se kvůli tomu nechal zranit, ohrozil jsem své nenarozené dítě. Vloudil se ti do domu, abych mu tě pak mohl předhodit? Nebo mě jednoduše doprovodíš na tu schůzku a já tak nebudu muset napsat hlavnímu bystrozoru Robardsovi?“ procedil Draco skrz zuby.

Harry se zacítil ublíženě. „Nic takovýho jsem neřekl. Dobře, dobře!“ odvětil, když se Malfoy nadechoval na další proslov. „Doprovodím tě. Musím to ale nejdřív oznámit na oddělení. Gawain nám možná bude chtít přidělit doprovod.“

Draco si oddechl a kývl na srozuměnou.

„Vážně jsi v pořádku? Připadáš mi nějaký bledý.“ Harry si toho popravdě všiml už včera při šachách, ale Draco nenaznačil nic, co by mohlo Harryho znepokojit, takže nad tím mávl rukou.

„V tom nejlepším.“ Draco se otočil na patě a odešel do svého pokoje. Po zbytek dne už tam zůstal.

 

 

Druhý den stál kompletně oblečený Harry za deset deset před krbem v hlavní chodbě svého domu. Draco dorazil o minutu později, opatrně sestupujíc ze schodů a křečovitě se přidržujíc masivního zábradlí. Harrymu se zdál stále stejně bledý, kruhy pod očima snad ještě výraznější.

„Gawain si myslí, že záloha je zbytečná,“ oznámil mu a dělal, že si nevšiml, jak si Draco oddechl, když sestoupil z posledního schodu.

„A ty?“

Harryho svojí otázkou poněkud zarazil, vcelku rychle se ale vzpamatoval. „Má pravdu, v Mungovi se pohybuje moc lidí a jejich ochranná kouzla jsou prvotřídní. Bylo by poměrně hloupé tam na někoho zaútočit. Navíc, zraněnému by hned někdo pomohl, to trochu maří celou snahu ne?“

„Nemyslím si, že ti útočníci jsou kdovíjak dobří stratézi, ale dobrá.“ Draco natáhl ruku po kabátu, který mu Potter podával a nadzvedl obočí, když mu Harry pomohl s oblékáním. „Můžeme jít?“

Harry se usmál, zkontroloval si hůlku upevněnou v pouzdře. Odpočívala tam v celé své kráse jedenácti palců. „Ano.“

Draco si oblékl hábit a jeden po druhém opustili bezpečí domu na Grimmauldově náměstí, aby se o vteřiny později ocitli ve vstupní hale Sv. Munga, která svou výzdobou přímo křičela - Vánoce!

„Je to ve třetím patře,“ oznámil Draco Harrymu zmateně se rozhlížejícímu se po orientačních cedulích. Přistoupil k němu a z pláště mu smetl několik smítek. „Kvůli tomu nerad cestuju letaxem,“ pokrčil rameny na Harryho tázavý pohled. Popel se špatně odstraňuje ze sametu.

Výtah se nacházel hned vedle letaxové sítě a zanedlouho se ocitli před dveřmi lékouzelnice Světlany Světlíkové.

Draco se posadil na pohodlně vypadající lavici a čekal. Harry se postavil kus od něho a rozhlížel se po okolí. Draco viděl dost dobře, jak je Harry napnutý a možná měl na Robardse naléhat a chtít posily. Harrymu věřil, nebo alespoň cítil, že by udělal cokoli, aby ochránil jeho i dítě. Ale chodby u Munga jsou klikaté a kdokoli může požít mnoholičný lektvar.

Ze soustředění ho vyrušilo vrznutí dveří. Harry měl okamžitě v ruce hůlku. Ve dveřích se objevila vysoká tmavovlasá žena s masivními brýlemi, díky kterým Harrymu připomínala profesorku Trelawneyovou.

„Pane Malfoyi, pojďte dál!“

Mezi muži proběhla neverbální komunikace, a když z Dracova výrazu Harry pochopil, že se opravdu jedná o jeho léčitelku, uklidnil se a okamžitě si vynadal za svou zbrklost. Draco si podepřel záda a snažil se vstát, Harry byl ihned u něho a snažil se mu pomoci.

„Pottere!“ zavrčel Draco nasupeně. „Vstát dokážu sám.“

Harry měl na jazyku zcela jinou odpověď, ale raději mlčel. Místo toho ustoupil o krok zpět, počkal, až Draco zamíří do ordinace, aby ho mohl následovat.

„Ty se mnou dovnitř nejdeš.“ Otočil se na něho Draco, tón jeho hlasu jasně dával najevo nelibost.

„A to jako proč?“ Osočil se Harry.

„Protože tohle je, Pottere, moje soukromí a já nemám nejmenší zájem, abys do něho zrovna ty strkal nos,“ zavrčel zbrunátnělý Draco a z kapsy, kde měl ukrytou hůlku, vylétla jiskra, která mu propálila hábit.

„Pane Malfoyi,“ vlídným tónem oslovila kouzelnice svého pacienta, „prosím uklidněte se. Víte, že rozčilování není ve vašem stavu to nejlepší.“

Malfoyi zaťal zuby a stroze přikývl.

„Ale já s tebou dovnitř musím. Mám tě hlídat! Myslel jsem, že tohle jsme si už ujasnili.“

„Pánové,“ oslovila oba lékouzelnice, jíž začaly být pohledy kolemjdoucích, které rozmíška přitahovala, nepříjemné. „Pane Malfoyi, co kdyby tady bystrozor Potter nejdříve obhlédl ordinaci a byl přítomen při verbální části prohlídky, při té fyzické odejde.“ Významně se podívala na Harryho, který cítil, že jejím slovům nelze říct ne. Ale v duchu si stejně slíbil, že zůstane s Malfoyem po celou dobu vyšetření.

„Nejsem si jistý, jestli se mi líbí, že Potter bude vědět cokoli o mé zdravotní situaci.“

Harry se zhluboka nadechl, ale ne … nepomohlo to. „Pro Merlina, Malfoyi. Nechápu, proč jsi teď tak nevrlý. Seš zbouchnutej! Co je na tom novátorskýho? Krom toho jdu do tý ordinace s tebou, ať se ti to líbí nebo ne. Za několik let půjde Robards do důchodu a já doufám že, převezmu jeho místo. Byl bych velmi nerad, kdyby se tak nestalo zrovna kvůli tobě.“

Draco vzteky ohrnul ret, ale nic už neřekl. Prodral se skrz lékouzelnici dovnitř. Ta ho společně s Harrym následovala.

Vešli do příjemně vyhlížející ordinace, na které nebylo absolutně nic zvláštního. Nikdo na ně nevyskočil a neproklel je, což bral Harry jako plus. Nikde nevisely obrázky šťastných buclatých mimin ani žádné děsivé nákresy toho, co se děje s lidským tělem během těhotenství. Harry byl vlastně rád, že ordinace je zcela ordinární.

Před velkým stolem ze světlého jasanového dřeva, umístěným přímo naproti dveřím, stály dvě židle ozdobené stejnými řezbami jako stůl. Draco si vybral tu vpravo. Harry se tedy posadil vedle. Draco povytáhl nad jeho chováním obočí, ale Harry si toho buď nevšiml, nebo ho ignoroval. Draco by si vsadil na to druhé. Už se chystal utrousit poznámku, že Harry by měl zůstat strážit dveře a ne si tady hrát na budoucího otce. Už se nadechoval, aby Harrymu vše řekl, když se na něj Potter otočil s tím pitomým úsměvem a … Draco raději protočil oči a obrátil se na ošetřovatelku.

Lékouzelnice se usadila na své místo a rozevřela poměrně velké desky s Dracovým chorobopisem.

„Pane Malfoyi, tak jak se vám vede?“ zeptala se se shovívavým úsměvem.

„Nemůžete mi prostě dát můj lektvar, vyšetřit mě a já spokojeně odejdu.“

Lékouzelnice věnovala Dracovi pobavený úsměv. „Váš dopis říkal, že jste zaznamenal další incident s divokou magií.“

Harry se na Draca nechápavě zamračil - o nehodách se mu Malfoy nezmínil. Řekl mu, že je vše v pořádku. Náhle Dracovo podrážděné chování dávalo větší smysl.

Draco se ošil, rychle se podíval na Harryho, a neochotně odpověděl. „ Ano, asi třikrát od té doby, co jsem byl napaden. Včera jsem ale omylem zničil celý servis, když jsem si chtěl přivolat čaj.“

„Uhm,“ pokývala lékařka hlavou a něco si do pacientovy karty poznamenala. „Stalo se to v nějaké vypjaté situaci, nebo to bylo zcela náhodně?“

Draco si nervózně poklepával prsty rukou o nohu, ale okamžitě přestal, když si uvědomil, co dělá. „Náhodně. Jednou jsem si chtěl přivolat knihu a … ta explodovala. Pak jsem si chtěl upravit zášivky na košili a to se taky nepovedlo.“ Promnul si předloktí, kde se pod hedvábným rukávem košile stále ještě červenala tenká jizva.

„Takže to byla pouze jednoduchá kouzla jako Accio? Nic náročného,“ ujišťovala se.

„Ano.“

Ošetřovatelka pokývala hlavou. „Dávku lektvaru vám upravím až po vyšetření, takže pokud můžete,“ ukázala rukou na plentu, za kterou se skrývalo vyšetřovatelské lůžko. „Pane Pottere, prosím, pokud byste byl tak laskav a počkal v čekárně.“ Věnovala Harrymu milý, ale nekompromisní úsměv.

Harry, který za celou dobu nevydal ani hlásku užuž otevíral ústa, aby oznámil svůj úmysl zůstat i při samotné prohlídce. Proč nemohl Malfoy pochopit, že jeho práce je zůstat tady s ním.

Draco věděl, že to je předem prohraná bitva. Potterův výraz mluvil za vše. Pro Salazara, ani on sám nebyl tak tvrdohlavý. „Pokud budeš sedět tady a nehneš se z místa, můžeš tu zůstat.“ Pronesl neochotně a doufal, že Potter chápe, jak velký ústupek právě udělal.

Harry povytáhl obočí. „Ale-“

„Ne, Pottere, tohle je maximum, které jsem ochoten udělat. Zavolej si třeba samotnýmu ministrovi, ale pokud tady chceš zůstat. Budeš sedět na týhle židli.“ Na to vstal a odkráčel k plentě. Lékouzelnice ho s pobaveným výrazem o chvilku později následovala.

Harry si cosi zabručel o tvrdohlavých zmijozelech a ještě jednou přelétl pohledem ordinaci. Zrak mu padl na neprůhlednou zástěnu. Neviděl nic dokonce ani obrysy postav a slyšel jen tichý hlas lékařky a Dracovo nezřetelné mumlání. Po několika okamžicích místnost naplnil zvuk podobný, jako když někdo uvězní můru ve sklenici. Harry se už nadechoval k otázce, zda je vše v pořádku, když svou odpověď dostal dřív, než ji stačil vyřknout.

„- v pořádku. Srdce je pořád stejně silné a bije v pravidelném rytmu,“ donesl se k němu usměvavý hlas léčitelky Světlíkové.

Harry ani nevěděl proč, ale připadalo mu, že může dýchat mnohem snáz, než předtím. Možná měl na Malfoye víc naléhat, když se ho ptal, zda je vše v pořádku a on mu lhal. Pokud se nad tím zamyslel, nestrážil vlastně jen Malfoye ale i jeho potomka.

Bylo to zvláštní, jak už předtím Dracovi řekl. Malfoy a dítě. Harry by ho nikdy netipoval jako rodičovský typ. Jenže co vlastně o Dracovi věděl? Po Bradavicích ztratil s mnoha lidmi kontakt, ale s ním v první řadě nikdy ani žádný neměl. Měl mlhavé povědomí, že podniká v oblasti kouzelnických realit, což mu Draco svým způsobem potvrdil hned první večer. A kde byl vlastně druhý rodič? Draco neměl partnera, jak sám Harrymu řekl. Ve složce nebylo o nikom takovém ani zmínky. Měl Malfoy vůbec manžela? Jako nouzový kontakt byla uvedena jeho matka. Tolik otázek a Harry na ně nedokázal odpovědět.

„Pan Malfoy tu bude za okamžik.“

Harry musel být natolik ztracený ve vlastních myšlenkách, protože když se opět podíval na plentu, stála před ní lékouzelnice a prohlížela si ho zvláštním výrazem.

„Jistě.“

A opravdu, za minutku si sedal Draco na místo, které opustil kvůli vyšetření. Na tváři měl lehký úsměv, který na něm Harry ještě neviděl. Vlastně mu to docela slušelo. Rozhodně lepší než chladný úšklebek, který si s jeho tváří tak dlouho asocioval.

„Vše je v normě, pane Malfoyi, ale pro jistotu Vám zvýším dávku lektvaru na deset mililitrů denně. Užívání zůstává stejné.“ Následovala pauza a profesionální lékařský hlas se změnil na mnohem vlídnější. „Vím, že poslední dny pro Vás byly stresově náročné, ale pokuste se zvolnit a odpočívat. Kouzlete pouze, pokud nebude zbytí.“

Draco zamumlal poděkování, když mu lékouzelnice předala recept.

„Další prohlídku necháme na dvacátého sedmého, jak jsme byli domluveni předtím. Pokud se Vám bude zdát, že je něco špatně, okamžitě přijděte.“

„Počkejte,“ ozval se zničehonic Harry. „Potřebuje pan Malfoy zvláštní zacházení nebo…“ pokrčil rameny, „já nevím… něco jinak? Nejsem seznámen s jeho zdravotním stavem a nejsem lékouzelník ani nemám zkušenosti s kouzelnickým těhotenstvím.“

Draco se zadíval na Harryho, jeho tvář zdobil zájem a dychtivost vědět, co nejvíc. Draca to kdožvíproč zahřálo u srdce. Bylo příjemné vidět, že někdo jiný, krom jeho matky, projevuje obavy o stav jeho syna.

Lékařka chápavě pokývala hlavou. „Jak jsem pochopila, pan Malfoy s vámi bude několik dnů pobývat, pane Pottere.“

Harry přikývl.

„Nemusíte se obávat, žádná speciální péče stav pana Malfoye nevyžaduje. Neměl by se ovšem přetěžovat, jak jsem už říkala. Měl by jíst vyváženou stravu, a pokud se na to bude cítit, mohl by jít na menší procházky. Pokud byste měl zájem, mohu vám doporučit vhodnou literaturu, nebo ještě lépe,“ usmála se lékouzelnice a otevřela šuplík svého stolu, „tady jsou základní informace o kouzelnickém těhotenství,“ podala mu několik brožurek.

„Ehm.“ Draco si pročistil krk. Už ho přestalo bavit, že se o něm baví, jako by tu nebyl. „Měli bychom jít.“

„Pokud se vám cokoli nebude líbit, ozvěte se.“ Připomněla jim lékouzelnice a po oboustranném rozloučení odešli z ordinace.

„Potřebuješ si vyzvednout ty lektvary?“ zeptal se Harry poté, co se za nimi zavřely dveře.

Malfoy zavrtěl hlavou. „Můžu pro ně poslat sovu. Teď bych se raději vrátil do tvého domu.“

Harry chápavě přikývl. „Můžu pro ně poslat Roslo.“

Draco jen pokrčil rameny. „Pokud zkontroluješ, že mi přinesla to, co měla, klidně.“ Došli ke krbu ve vstupní hale a odletaxovali se na Grimmauldovo náměstí.

„Pane Harry! Pane Harry! Konečně jste doma!“ Roslo se k nim přihnala jako velká voda, oči jí div nevypadly z důlků. „Máte návštěvu, pane!“

„Ron,“ povzdechl si Harry a v hlavě už sumíroval důvody, proč nemůže se svým nejlepším kamarádem strávit pár hodin.

„Ne, pane Harry. Žádný pan Ron. Je to paní Andromeda a pan Teddy.“

Harry se nadechl a strnul. Jak jen mohl zapomenout! „Merline! Ughh, měli jsme jít s Teddym na vánoční trhy na nábřeží.“ Pohledem tikal z Roslo na Draca a zpět.

„Pokud chceš tak –“ začal Draco.

„Už jsem ti to říkal, Draco. Nemůžu -“

„– tě nechat samotného. Já to chápu, Po- Harry. Chtěl jsem říct, že bys mohl zavolat někoho z bystrozorského ústředí a jít s tvým kmotřencem ven.“

„Jak víš, že –“

„Moje matka je sestra jeho babičky.“

„Oh, no jistě.“

Půjdu do svého pokoje,“ promluvil Draco a zamířil směrem ke schodišti. „Pokud se tu objeví jiný bystrozor, budu rád, když mi to řekneš.“

„Jistě. Počkej, můžeš jít se mnou. Andromeda tě ráda uvidí.“ Harry ovšem nezněl příliš přesvědčivě.

„Raději ne,“ zavrtěl hlavou Draco a zmizel za rohem.

 

 

„Slibuju, že to Teddymu vynahradím,“ omlouval se Harry už poněkolikáté. „Nevěděl jsem, že budu mít případ před Vánoci. Ale Gawain mi slíbil volného Silvestra a Nový rok. No vlastně ani ne tak slíbil, ale já si ho prostě beru.“ Kývnul Harry rozhodně hlavou.

„Moc pracuješ,“ odvětila mu na to Andromeda a napila se ze svařeného vína, které jim Roslo donesla.

„Zníš jako mamka Weasleyová.“

Romeda se zasmála. „Molly je moudrá žena, možná bys ji měl víc poslouchat.“

Harry protočil oči a věnoval jí rychlý pohled.

„Víš jak to je… Robards bude odcházet a -“

„Ty převezmeš jeho místo,“ dořekla za něho. „Já vím, Harry, ale ty opravdu moc pracuješ.“ Její obličej byl prakticky stejný jako její zesnulé starší sestry, přesto její rysy vypadaly naprosto jinak, když jimi dýchala empatie a nikoli šílený škleb.

„Budete na Vánoce v Doupěti? Nebo pojedete do Irska?“ začal Harry z jiného soudku.

„Ještě nevím, drahý. Mluvila jsem s Narcissou a prosila mě, jestli bych je nechtěla strávit s ní. Je teď celá utrápená, když musí být v tom chladném panství sama.“

Harry jen pokýval hlavou. Věděl, že Lucius Malfoy před pěti lety zemřel. Kdo by taky nevěděl, když stránky Věstce několik týdnů zdobila buď fotka zesnulého nebo obrázek truchlící Narcissy zahalené do černého tylového závoje. Navíc do toho byli zapojeni i bystrozoři, protože okolnosti smrti Malfoye seniora nebyly zcela běžné. I když se nakonec, pokud si dobře pamatoval, nic nezjistilo. Harry tenkrát důrazně trval na tom, že se z osobních důvodů nebude účastnit vyšetřování. Naposledy Malfoye seniora viděl při procesu po bitvě o Bradavice, kde svědčil v jeho prospěch.

„A kde je vlastně Teddy?“ rozvzpomněla se Andromeda na svého vnuka.

Měla pravdu, už nějakou dobu tu bylo podezřelé ticho. Fakt, který se s malým metamorfomágem kompletně vylučoval. Harry se rozhlédl po vyzdobené místnosti, jako kdyby čekal, že na něho kmotřenec vybafne zpoza piána nebo křesla.

„Nevím, říkal, že si jde pro džus, ne? A pak … Roslo!“

Harry se dost nadřel, aby bývalý dům vznešeného rodu Blacků zbavil veškerého nebezpečí, ale i teď po mnoha letech, objevoval nové nástrahy. Nemluvě o pár ošklivých kletbách, které měl schované v pracovně. Kouzelný zámek byl ovšem pro Teddyho hračka, pobertovské geny nezapřel.

Skřítka se před ním zhmotnila s úklonou. „Pan Harry volal?“

„Kde je Teddy?“ vyhrkl okamžitě, v hrdle mu začínala hrát panika.

„Pan Teddy je s panem Malfoyem,“ odvětila skřítka bez sebemenšího zaváhání.

„S panem Malfoyem?“ pronesli Harry s Andromedou naráz. Oboje znělo překvapeně, jednomu se však v hlase objevil podtón nedůvěry a druhému úžas.

„Malfoyem? Jako Draco Malfoyem?“ otočila se Andromeda na Harryho. Obočí jí vystřelilo skoro až do vlasů.

Harry se zašklebil. „Asi … asi jsem ti měl říct, že tu teď bydlí.“

„Harry Pottere! Chceš mi říct, že onen mysteriózní otec Narcissina vnuka jsi ty?“ zalapala Andromeda po dechu.

„Co!? Ne! Pro Merlina, Andromedo, jak tě tohle napadlo?“ Vyhrkl překvapeně. V jeho slovech ale nebylo slyšet žádnou nechuť nad takovou myšlenkou. Vlastně mu problesklo hlavou, že být otcem Malfoyova dítěte by mu příliš nevadilo. Hned poté ho to ovšem docela vystrašilo a nechápal, odkud se ta myšlenka vzala.

Tázaná jen povytáhla obočí. „Oh, drahý. Nemusíš mi lhát. Zřejmě to nebude jednoduchá situace, ale zvládl jsi i horší. A navíc vím, jak moc máš rád Teddyho! Neříkej mi, že jsi už nemyslel nad vlastními dětmi.“

V tom měla Andromeda pravdu. Nad dětmi přemýšlel už nějaký ten pátek. Většinou potom, co odešel od svých přátel, kteří měli malé dítě. To pak seděl potmě ve své pracovně nejlépe se sklenicí něčeho tvrdého v ruce a pateticky se litoval.

„Ale já ti nelžu. A jak vůbec víš, že je Draco…“ rukou opsal křivku nad svým břichem.

„Jsem přece Narcissina sestra. Vždyť jsem ti před chvilkou říkala, že s ní pravděpodobně budeme na Vánoce. Ale co u tebe Draco dělá? Nezapletl se se špatnými lidmi, že ne?“ zamračila se, ale bylo znát, že má spíše obavy o svého synovce, než aby nad ním podepsala ortel zatracence.

„To je součást vyšetřování,“ našpulil Harry rty. „Dobře,“ poraženě si povzdechl, když viděl Andromedin výraz. Navíc Andromeda byla Malfoyova rodina a … raději doufal, že se tohle jeho nadřízený nedozví. „Malfoy byl svědkem přepadení u madam Malkinové a před několika dny byl napaden ve svém domě. A jelikož hrozí, že by se útok na něho mohl opakovat, Gawain mě požádal, jestli bych ho nemohl pohlídat.“

Andromeda se zamračila. „Ví to Narcissa?“

„Říkal, že jí napíše, ale jestli to udělal? To nemám nejmenší ponětí,“ odpověděl Harry popravdě.

„Pane Harry, mám zajít pro mladého pána?“ zeptala se skřítka, na kterou oba kouzelníci zapomněli.

„Oh, ne. To je v pořádku. Zajdu pro něho,“ kývl na ni Harry. „Mohla bys prostřít na večeři? Zůstanete ne? Winky připravila pastýřský koláč.“

Andromeda přikývla. „Běž pro toho uličníka.“

„Hned jsme zpátky.“ Vyšel z místnosti a zamířil do Dracovy ložnice. Dveře byly pootevřené a zevnitř místnosti se ozývaly dva hlasy. Harry dvakrát rázně klepl na dveře.

„Dále,“ vyzval ho Dracův hlas.

Harrymu se naskytla podívaná, kterou nečekal. Věděl, že by Draco Teddymu neublížil, a také věděl, že to není poprvé, co se ti dva potkali. I když úplně zapomněl na fakt, že Draco je příbuzný s jeho kmotřencem a Andromedou. Teddy mu vlastně už několikrát vyprávěl o tetě Narcisse a bratranci Dracovi. Když se pak Harry rádoby nenápadně vyptával Andromedy, řekla mu, že se snaží obnovit rodinná pouta. Harry chápal, sám občas chodil na návštěvu k Dudleymu a jeho rodině.

„Teddy,“ oslovil chlapce, který se momentálně pyšnil platinovými vlasy a divže neseděl v Dracově klíně. Před nimi ležela rozevřená kniha; Famfrpál v průběhu věků, jak Harry zjistil při bližším zkoumání. „Říkal jsi, že si jdeš pro džus a ne slídit po domě.“

„Promiň, Harry.“ Nevypadal ovšem, že by ho něco mrzelo.

„Běž si umýt ruce a mazej dolů. Za chvíli bude večeře. My s Dracem přijdeme za chvilku.“

Teddy si teatrálně povzdechl, sklouzl ze židle a toužebně se podíval na knihu a pak na Draca.

„Pokud tě tvá babička pustí, můžeš zase přijít,“ nabídl mu Draco.

„Vážně?“ Teddymu se překvapením rozšířily oči a rty roztáhly v širokém úsměvu.

„Pokud nebude mít tvoje babička nic proti, tak ano,“ ubezpečil ho Draco.

S veselým výkřikem se Teddy vyřítil z místnosti. Vyprovázel ho Dracův pobavený pohled.

„Než něco řekneš, přišel sem sám.“

Harry se otočil na Draca. „Uhm, já ale nechtěl nic říct. Teda chtěl jsem říct, že jsi ho měl poslat za náma, aby tě neotravoval. Tvá lékouzelnice říkala, že máš odpočívat.“

„To ale neznamená, že musím prospat celý den a navíc Teddy mě neotravoval. Vlastně to bylo docela příjemné.“

„Teddy je supr kluk,“ souhlasil Harry. Zavrtěl hlavou. Jestli byl překvapený, že si Teddy raději vybral za společnost Draca než jeho. Ano, ale kupodivu nebyl naštvaný. Bylo docela příjemné, byť zvláštní vidět Malfoyovu interakci s malým dítětem. „Večeře bude za chvilku. Andromeda a Teddy se nají s náma. Uhm, Roslo upekla pastýřský koláč.“

Draco se postavil a přenesl knihu na její místo v polici. „Můžeš říct skřítce, aby mi večeři přinesla sem?“

„Nemusíš se tady schovávat.“ Neměl ponětí jaký je přesně vztah mezi Dracem a Andromedou, ale určitě nemohl být až tak špatný, aby se jí musel vyhýbat.

„Já vím, že nemusím.“ Vytáhl z police menší útlý svazek, který Harry podle přebalu nepoznával. „Jen nemám náladu na společnost.“

„Dobře,“ pokrčil Harry rameny nad Malfoyovým chováním. „Pošlu sem Roslo.“

Draco si oddechl, když se za Harrym zavřely dveře. Mluvil pravdu, neměl náladu na společnost. Byl unavený a chtěl si v klidu sníst večeři, usadit se u krbu s dobrou knihou a jít brzy spát. Bylo mu tedy jasné, že pokud by sešel dolů, nevyhnul by se inkvizici, kterou by mu připravila sestra jeho matky. Na takovou konfrontaci byl ale dnes už moc unavený. Taky si byl víc než jistý, že v brzké době se dočká návštěvy své matky, protože Harry dozajista neudrží jazyk za zuby a prořekne se, komu že to dělá chůvu a pokud byla Narcissa Malfoyová před povstáním Voldemorta posedlá synovou bezpečností, tak výraz, kterým by se dala vystihnout její přítomnost v Dracově životě, zatím neexistoval.

Draco neměl s Andromedou žádný problém. Jejich vztah byl sice poměrně vlažný a on sám neměl snahu to napravit, alespoň ne tak jako matka, která se od pádu Voldemorta snažila se sestrou navázat zpřetrhané vztahy. Tak se taky dostal do Dracova života Teddy.

Draco měl Teddyho rád a platilo to i naopak. I tak byl Draco překvapen, když se před hodinou bez klepání otevřely dveře jeho pokoje a dovnitř vklopýtl vykulený kluk s fialovými vlasy. Nevídali se často, ale Teddy ho okamžitě poznal nebo, napadlo Draca až teď, si Harry s Andromedou nedávali pozor na pusu a Teddy do sebe nasál informace, o kterých neměl ani vědět.

Nejdřív chtěl Teddymu říct, ať jde dolů, pochyboval, že jeden z dospělých ví, kam se vydala, a nechtěl nikomu přidělávat zbytečné vrásky. Pak ale usoudil, že m u tady žádného nebezpečí nehrozí a přítomnost dítěte byla k jeho překvapení příjemná, i když Teddy mluvil celou dobu o strejdovi Harrym jako by se jednalo o modlu.

Dracovi to přišlo vtipné. Teddy téměř uctíval zem, po které Harry chodil. Vyprávěl Dracovi o výletech, které s Harrym podnikli o famfrpálových zápasech, které navštívili. Draco ho s úsměvem poslouchal, ruku položenou na ohromném břichu a snažil se zapudit ten divný pocit - nebezpečně podobný žárlivosti - na to, že z Harryho Pottera bude jednoho dne skvělý otec.

„Večeře,“ zapištěl u Dracova ucha slabý hlásek a probudil ho tak z jeho rozjímání. Draco se rychle vzpamatoval a snažil se zapomenout na ošemetné myšlenky.