Actions

Work Header

Výbuch špejcharu v jisté nejmenované podmocnosti a co stálo za ním

Work Text:

Scéna 1: (Kdesi uprostřed lesa na území jisté nejmenované podmocnosti. Na rozbité okresní silnici stojí dva nenápadně vyhlížející muži s batohy, agent 001 a agent 002, a mávají za odjíždějící škodovkou. Potom se pomalu vydají po cestě hlouběji do lesa)

001: „Že jsou to ale milí lidé, tihle Č___?

002: „No, bať! Jako třeba tenhle řidič! Nejen že nás ochotně dovezl až na místo, ale ještě nám poradil, kde tu rostou houby.“

001: Inu, jak pravím! Milý národ! A přátelský! Jen doufám, že nás nechytí. Bylo by škoda, pošramotit si tak dobré vztahy nějakou špionážní mrzutostí.

002: I, co by nás chytili? Ba, že nechytí! Mimochodem, Váňo… máme ještě čas na ty houby?

001: „Musíme do akce!“

002: „Škoda!“


(Chvíli mlčky šlapou, dokud nedorazí k mírně omšelé budově na malé mýtině. Poněkud znechuceně si ji prohlížejí.)


001: „Tak jsme na místě. To je ten špejchar.“

002 (Nerudně): „Ty… Váňo… myslíš na to, na co myslím já?“

001: „Teda… Serjožo… to je ale díra, co?“

002: „Přesně! Když si vzpomenu na nebožtíka báťušku, jak mi vypravoval o tom, že v D____ organizoval atentát na prezidenta K____ …“

001: „Tak, tak… Slušnej sešup, viď?“

002: „Ani mi nemluv! Až moc na můj vkus.“

001: „Nestěžujme si a buďme rádi, že máme alespoň nějakou práci! Tak tedy… za matičku R____, Serjožo?“

002: „Za matičku R____, Váňo!"

 



Scéna 2:
(Před vrátnicí)

001: „Dobrý den, otče! My jsme ti dva delegáti z Ru… Totiž z Tádžigistánu, Já jsem Ivan Ivánovič Bodie a tohle je Sergej Sergejevič Doyle. Minulý týden jsme se ohlašovali mailem a teď jsme tady!“

Vrátný: „Z Tádžikistánu? Ale já tady nic nemám… Počkejte, juknu, jestli to nespadlo do spamu… (Kontroluje došlou poštu) A, je to tady! Tož, vítajte! Ale to jedete pozdě! Tady už nikdo není! Všici už majů po pracovní době!“

002: „Karramba!“

001: (Šeptem) Klid, Serjožo, to je součást plánu. (Nahlas k vrátnému) To ty zatracené tádžické dráhy! Vlak z Dušanbe měl příšerné zpoždění. Nu… když už jsme tady, nepustil byste nás tam aspoň nakouknout?“

Vrátný: „Ale, beze všeho, mládenci! Mám jít s vámi a ukázat vám, kde co je?“

001: „Netřeba, otče! Jen si tu hezky seďte a šetřte se. A těch batohů, co máme na zádech si nevšímejte.“

Vrátný: „I, to je od vás milé, mládenci! To víte, mé staré nohy už nejsou co bývaly. Nejradši bych to tu zabalil, ale nějak si k tomu důchodu přivydělávat musím.“

001: (Volá už za plotem zpoza vrátnice) „My vám sem pak jen hodíme klíče, ju?“

Vrátný (K sobě): „Milí hoši!“




Scéna 3: (Ve vlakovém kupé na cestě z jedné nejmenované podmetropole do Vídně)

001: „To byla ale fuška, co Serjožo!“

002: „To mi povídej, Váňo! Takhle už jsem se dlouho nenadřel.“

001: „A dals je obě tam, jak jsem ti říkal?“

002 (Hrdě): „Neboj, Váňo, nejsem dnešní! Jednu jsem strčil za skříň, druhou šoupnul pod koberec. Nikdo nebude mít sebemenší podezření!“

001: „A nastavil jsi správně časovač? Na ‚za několik týdnů‘?“

002: „Nóoo...“

001: „Na obou!?“

002: „A sakra!! Já věděl, že jsem na něco zapomněl. Co teď, Váňo? Počkej, mám nápad! Vystoupíme v Břeclavi, chytnem si stopa a vrátíme se to opravit. Určitě se nějak dostanem dovnitř. Něco si vymyslíme! Třeba… že jsme si tam zapomněli kabelky, nebo tak.“

001 (Hloubavě): „To nepůjde, Serjožo!“

002: „Jakpak to, Váňo?“

001: „Protože letadlo z Vídně do M_____ nám letí za pár hodin. Letenky už jsou rezervované a zaplacené a velkému medvědovi by se určitě nelíbilo, kdybychom je nechali propadnout. Víš, jak vždycky zuří, když překročíme rozpočet. Ještě by nám to strhnul z platu.“

002: „Na tom něco je…“


(Chvíle ticha)


002: „Ty, Váňo!“

001: „Hm…“

002: „Co přesně bylo cílem téhle operace?“

001: „Nooo… Pamatuješ si na toho bulharského překupníka B____, co prodává zbraně jak vzteklý, tu do Sýrie, tu na Ukrajinu, tu do Konga a vůbec kam ho napadne?

002: „Jóooo! Toho, jak jsme se ho už dvakrát marně pokoušeli zlikvidovat? Že má ten prevít ale tuhý kořínek co… ?“

001: „No, to ti povím, Serjožo. Tak tenhle B____ měl obdržet zakázku zbraní přímo od téhle podmocnosti. V tamtom špejcharu jak jsme se tam stavovali, by mu... tamto, no, ten náš dáreček, bývali zabalili, vyskladnili, poslali a nikdo by si zaručeně ničeho nevšiml, dokud by se mu to nedostalo do rukou. A přesně v té vteřině… Bum!“

002 (Okouzleně): „Ach, jak rafinovaný, schůdný a neprůstřelný plán! To… ty sám, Váňo?“

001: (Nic neříká, tváří se skromně, mírně se pýří.)

002: „Kdepak, tys byl vždycky hlava! A já trumbera, ho chtěl umlátit kamenem. No, jo… ale teď jsem ti ho vlastně zkazil, že jo?“

001: „Ničevo! Nepovedlo se dvakrát, nepovede se do třetice. Však není všem dnům konec. Kdyžtak příště použijeme ten tvůj plán. Ten s tím kamenem.“

002 (Vděčně): Vážně?? (Zarazí se) Ale co velký medvěd? Nebude se hněvat?

001: „Prosím tě ten? Ten už o tom dávno neví! Vlastně už nás vyslal na novou misi.“

002 (Rozmrzele): „Co? Nás? Už zase??? Ach, jo! A já už se tak těšil na dovolenou…“

001: „Já, vím, Serjožo, já vím! Jenže po tom, co to zabalil 003...“

002 (Pro sebe): „Jo! Ten jak ho přeplatili z té cestovní kanceláře!“

001: „jo, ten… Tak po tom jsme poslední medvědovi agenti s právem zabíjet. Takže se nedá nic dělat.“

002: „Aha… A koho máme jako tentononc… ?“

001: „Nějaký S____, Velká B____. Prý náš bývalý kolega. Říká ti to něco?“

002: „Hm… Ne! Asi pracoval v účtárně. A… jak to provedeme?“

001 (Náhle ožije, začne nadšeně vysvětlovat): Takže! Podařilo se mi z medvěda vydyndat tenhle super, specifický, velmi snadno vystopovatelný prudký jed, jménem n____. Nacpeme mu to všude! Do jídla, do auta, na kliku, do žrádla pro kočku, prostě všude! To by bylo, aby alespoň na jedno nezabral! Bohužel… nesehnal jsem k tomu návod k použití, takže neznám přesné dávkování. Ale snad se nám povede něco vygooglit.

002 (Obdivně): „Váňo, ty jsi ale koumák! A já bych ho byl umlátil…“

001: „Neříkej to!“


(Chvíle ticha)


002: „Ty, Váňo!“

001: „Hm...“

002: „S tím naším povolením zabíjet...“

001: „Co je s ním, Serjožo?“

002: „Docela rád bych konečně někoho zabil. Alespoň jednou!“

001 (Plamenně): „Vyderžať pionier! Jednou! Jednou se nám to určitě už podaří!“


(Chvíle ticha)


001: „Serjožo?“

002: „Hm…?“

001: „Ten pas na jméno Sergej Sergejevič Doyle, no, tenhle! Tak ten nevyhazuj. Na nový nejsou fondy.“