Actions

Work Header

Ráj na zemi

Chapter Text

Petronel se nudil. Tak dlouho chtěl sedět na výsostech, že si neuvědomil, jak ho to vlastně s Uriášem bavilo. Uriáš vždycky vymyslel nějakou čertovinu. A Petronela by žádné čertoviny přitahovat neměly, byl přeci anděl. Jenže na výsostech se prostě jenom sedělo. To mohl tušit. A on tak moc se chtěl aspoň proběhnout. A s Uriášem už se taky tolikrát nevídal. Zmetek pekelná na něj určitě ani nepomyslil. A Petronel si uvědomil, že vlastně žádného jiného přítele nemá. Nebe plné andělů a on se musel skamarádit zrovna s tím jediným čertem. V nebi mělo být krásně, tak proč se cítil tak mizerně a osamoceně? Tohle ale samozřejmě nikdy nemohl Uriášovi říct. Ten pekelník by se mu určitě jen vysmál a ego by mu vyrostlo ještě výš než dřív. Už takhle se mu vyšplhalo z pekla až do nebe.

„Petroneli?“ vyrušil ho z rozjímání velmi známý hlas.

,,Ano, Pane Bože?“

„Co tak sklesle sedíš?“

„No, sedím. Sedím na výsostech. Jak jinak bys chtěl, abych seděl, Pane Bože? Sedím tak, jak umím. A jestli sklesle, o tom nic nevím.“

„Petroneli,“ Pán Bůh se usmál pod vousy, „vždyť víš, že já vím všechno.“

„To vím. Takže ty víš, že prostě sedím, no.“

„Sedíš, to ano. Ale když mi neřekneš, co už dávno vím, tak se běž aspoň proběhnout,“ řekl Pán Bůh.

„Nevím, co tím myslíš, Pane Bože. Taky bys mohl zavést, že se v nebi bude říkat všechno na rovinu, ne?“ odvětil Petronel a vstal, „ale tak já se půjdu radši proběhnout, než něco řeknu na rovinu já.“

„Ale, ale,“ Pán Bůh se zase usmál, „Tobě se nelíbí, jak vedu nebe, Petroneli?“

„Ale ne, Pane Bože. To já jen tak prohodil, no. Tak já radši půjdu. Se proběhnout.“

Petronel se už už otočil k odchodu a přemýšlel, kde všude se proběhne, když ho Pán Bůh zase zarazil.

„Ale přece nebudeš běhat po mráčcích, Petroneli. To není žádná námaha. To se pořádně ani nevyvětráš,“ usmál se Pán Bůh. „Ne, ne, kdepak, po Zemi se ti bude běhat líp.“

„Ale, Pane Bože, vždyť jsem nic neprovedl!“

„To já jen tak preventivně. Navíc, jestli se ti nelíbí, jak vedu nebe, třeba se ti to víc zalíbí na zemi. Nechal jsem tam lidem víceméně volnou ruku.“

„Ale-,“ Petronel to ani nestihl doříct a už byl pryč.

„Že tě to pořád baví,“ řekla Marie, která se objevila vedle Pána Boha.

„No, baví, no,“ pokrčil rameny.

....

Uriáš se nudil. Ten nový anděl, který s ním seděl u Očistce, vůbec neuměl hrát karty. Ne, že by to Petronelovi nějak šlo. Jenže Petronel byl, no, Petronel. Ale od té doby, co si andělíček přilepšil, tak o smradlavého čerta ani nezakopl. Uriáš už jakou dobu uvažoval o tom, že se nechá přeložit zpátky do pekla, jenže tady se mohl aspoň víc válet. V pekle by musel pořád někoho mučit a kdo má ty nářky pořád poslouchat. Navíc Lucifer nebyl v žádném případě tak laxní jako Pán Bůh. Jenže tady v nebi se zkrátka nudil. Tenhle nový anděl se s ním radši ani nebavil, prý snad aby ho na něco nezlákal nebo tak. Uriáš se nad tímhle odůvodněním zasmál, protože ho opravdu nenapadlo, že by měl takovou pověst pokušitele. Pravda, Petronel se nechal zlákat snadno. Jenže Petronel byl jiný. V Petronelovi bylo něco víc než andělská čistota, víc než svědomitost. Byla v něm ta špetka uličnictví. A Uriášovi se po té špetce stýskalo. Ale to nemohl přiznat, měl přeci hrdost. Musel na to jít mazaně.

„No, tak já půjdu,“ řekl a zvedl se od stolu.

„Ale jak to?“ divil se mladý anděl. „Vždyť jsme ještě neskončili.“

„Kamaráde, tady je ticho jako v první den stvoření. A stejně, na co bych tu seděl, když šéf stejně nakonec odpustí každýmu? Kdepak, já se jdu trochu protáhnout.“

Mladý anděl vypadal, že by chtěl protestovat, ale neměl jak. Uriáš se tedy vydal za Petronelem. Měl plán. Prostě za ním přijde a bude se vytahovat s tím, že ten nový mladý anděl umí hrát karty mnohem lépe než Petronel. No a Petronel bude Petronelem a nenechá si to líbit a vyzve Uriáše na karetní souboj. A Uriáš bude mít o zábavu postaráno.

Když ale dorazil na výsosti, Petronela nikde neviděl. Napadlo ho, že Petronel tedy bude na svém mráčku, a tak se vydal tam. Tam ale taky nikdo nebyl. Uriáš byl trochu zmatený, ale rozhodl se zůstat na místě a na Petronela počkat. Jenže on pořád nikde. Uriáš čekal a čekal.

„Uriáši,“ ozval se hlas. „Nemáš náhodou být někde jinde?“

„Hm? Ale, vždyť ty nám dolů stejně nikoho nikdy nepošleš,“ řekl Uriáš. „Tak co bych tam dělal, co?“

„A co děláš tady?“ usmál se Pán Bůh.

„No, v nebi nemáte žádnou zábavu, tak jsem se šel jen tak proběhnout. A musel jsem prostě nějak zakopnout, tady na tom mráčku.“

„Ano? Na Petronelovo mráčku?“ divil se Pán Bůh. „Uriáši, já vím přece všechno.“

„Víš, tak se mě nemusíš ptát, ne?“

„Nemusím, to máš pravdu. Ale třeba se chceš zeptat na něco ty mě.“

„Já?“ divil se Uriáš a chvíli bylo mezi nimi jenom napjaté ticho. Nakonec to Uriáš vzdal. „Dobře no, kde je Petronel?“

„Na Zemi,“ řekl Pán Bůh. „Chtěl se jít proběhnout.“

„Na Zemi? A tos ho tam poslal jen tak? Samotnýho? Vždyť je to taková matla!“ rozčiloval se Uriáš.

„No, nelíbilo se mu to tady, tak jsem ho poslal jinam.“

„Tak mě pošli za ním!“

„To nemůžu, Uriáši. Potřebujeme tě tady. Andělů máme spousta, ale vytrénovat si dalšího čerta, víš jaká je to námaha?“

„Ale on je tam úplně sám! Vždyť ho tam sežerou zaživa. Už minule by z něj byla beze mě mlhovina.“

„Ale, Uriáši. Vždyť jsi přece čert. Čerti nepomáhají andělům,“ řekl Pán Bůh. „Tak teď už běž, práce na tebe čeká.“

„Já se dostanu dolů, to ještě uvidíš,“ vyhrožoval Uriáš a rozběhl se k bráně k Očistci.

Když tam doběhl, mladý anděl mu už už chtěl něco říkat, ale Uriáš ho odbyl mávnutím ruky. Začal prohledávat stůl. Rozházel kolem všechno úpisy, což mladého anděla neskutečně rozpálilo a začal Uriášovi nadávat, zatímco se úpisy snažil posbírat. Uriáš ale neposlouchal. Konečně našel, co hledal. Klíč k bráně, který tu svatý Petr minule zapomněl.

„Chi chi chi,“ zachechtal se. „Pane Bože?“

„Ano, Uriáši?“ objevil se Pán Bůh.

„Jedinej náhradní klíč Petronel minule vyměnil za falešný jabko. Co by se asi tak stalo, kdybych ho hodil do světa?“

„No, Uriáši, to bys musel nést následky.“

„Následky, jo?“ usmál se Uriáš. „A to by mě zajímalo, jaký,“ řekl a hodil klíč do světa.

„Koukám, tebe rebelie jen tak neopustí, Uriáši. No, budeš mi ho zase muset přinést. Jinak si budu muset promluvit s Luciferem a ty víš, co se stane pak.“

„Jo, jo, degraduje mě na vlka nebo něco takovýho. Tak to abych ti ten klíč šel najít, ne?“ řekl Uriáš a s tím zmizel z nebe.

Pán Bůh se jen zasmál a zavrtěl hlavou.