Actions

Work Header

Nepravděpodobná rodina

Work Text:

Uběhlo pár měsíců od doby, co táta Jeremymu oznámil, že už nebudou doma sami dva. Potkal prý jednu úžasnou ženu a budou se brát. To ale nebyla jediná novinka. Ona má syna, který je jen o něco málo starší. Evan Hansen se zdál být stejně neohrabaný jako Jeremy sám (i když neměl tak mastné vlasy), takže až na pár vět spolu téměř nepromluvili. Jeremy se kvůli tomu cítil trochu provinile, ale v duchu se obhajoval tím, že se přece musí věnovat kamarádům, které už má. A Christine. Ano, Jeremy Heere měl přítelkyni. Jeremy Heere, kterého si ještě před nedávnem nikdo nedokázal představit jinak, než samotného za obrazovkou laptopu. Zlomyslný hlásek v jeho hlavě poznamenal, že se mu ten průser se Squipem skoro vyplatil.
K večeru zazvonil zvonek u dveří. Jeremy otevřel dveře a do náručí mu padla malá asiatka a políbila ho na tvář.
„Máš to?“ zeptal se, když se ho pustila.
Christine vítězoslavně vytáhla z batohu štos papírů „Všechny kopie Večera tříkrálového,“ oznámila „může se začít zkoušet.“
V tom ze dveří od jídelny vystrčila hlavu blond dáma v šedé mikině a usmála se na Christine.
„Ty musíš být to Jeremyho děvče. Ráda tě konečně poznávám.“
„Christine, tohle je Heidi – s mým tátou se vzali, jak jsem ti říkal,“
Christine pozdravila a obrátila se na Jeremyho „Neříkal jsi ješte, že máš teď i bratra?“
„Evane!“ zavolala Heidi do chodby „je tady návštěva, pojď se seznámit.“
Do haly neochotně vešel vysoký mladý muž a kývl Christine na pozdrav. "Ahoj, já jsem Christine," představila se a natáhla k němu ruku, kterou on zdráhavě potřásl. Netrvalo dlouho a začali se trousit i ostatní. Zanedlouho byl celý obývák pokrytý teenagery rozvalenými na každém volném povrchu. Evan se strategicky stáhl do svého pokoje s tím, že se bude učit. Podobné skupinky ho upřímně děsily. I když byli ti lidi sotva o rok mladší než on, připadal si vedle nich jako mrzutý dospělák. Ani nerozumněl polovině toho co říkali. A to čemu rozumněl ho silně znepokojovalo.
***
„Já jsem pro kafe,“ prohlásila Christine kolem půl desáté „Dá si ještě někdo?“
Zvedl se les rukou a Christine odkráčela do kuchyně.
Jakmile zanikly zvuky jejích kroků v chodbě, Chloe se naklonila k Jeremymu a sykla: „Tak co?“
„Co co?“
„Jak jste na tom s Christine?“
„Jo,“ přidala se Brooke „říkala, že spolu chodíte, ale nějak se mi to nezdá.“
„Jak to myslíš? “ odsekl Jeremy „vždyť jsme spolu skoro furt.“
„Ony chcou vědět jestli jste spolu šukali, ty pako,“ pomohl mu Rich.
Jeremy zasténal a zabořil si obličej do dlaní „Prostě na to nepřišla řeč. A vůbec jsme spolu moc šťastní, takže to můžete přestat řešit.“
Michael si povzdechl a položil mu ruku na rameno „Jeremy, i když tě znám už hodně dlouho, tohle byla ta největší kravina, co jsi kdy řekl. Můžu slavnostně odpřisáhnout, že od svých čtrnácti nemyslíš na nic jiného.“
„Dals ji vůbec pusu?“ zeptala se Brooke.
„Jo…“ začal rozpačitě Jeremy „alespoň myslím, ono se to odehrálo dost letmo…Pomoz mi Jaku, prosímtě, vždyť jsi s ní taky chodil!“
Jake, který celou dobu dost zaujatě studoval roli, ke skupince na gauči zvedl oči.
„Ehm…já nevím. Ona mi vždycky přišla, tak nějak víc zaujatá jinýma věcma.“
„Tak nakonec musel jít a vyspat se se mnou,“ rozpřáhla ruce Chloe, jakoby tím potvrdila svou hypotézu.
„Tak co mám teda dělat podle vás? Já ji miluju, ale nevím, jak dlouho to takhle snesu.“
„Slyšel jsem, že holky si o tom rády promluví,“ zamyslel se Michael.
„Blbost,“ odbyla ho Chloe „To prostě musí vyplynout ze situace, nebo úplně zkazíš atmosféru.“
„Ale zároveň nesmí mít pocit, že ji do toho nutíš,“ dodala Brooke.
„Musíš poznat ten správný okamžik,“ přitakala Jenna.
„Jsem čím dál tím radši, že jsem gay,“ poznamenal Michael.
„Tohle sice moc zajímavé, ale já už bych si docela dal to kafe,“ zamručel Rich.
„To se dá zařídit,“ prohlásil Jeremy s viditelnou úlevou, že konverzace je u konce. Postavil se a vykřikl „Everyone give it up for America’s favorite fighting Frenchman!“
„Lafayette!“ odpověděl mu vzápětí vysoký hlas z kuchyně „dobrý pokus, ale jdeš na jistotu. Myslela jsem si, že jsem tě vychovala líp,“ dodal káravým, ale zároveň laskavým tónem. Za okamžik už vešla do obýváku Christine s tácem v rukou.
„A co…“ začal Jeremy, který zřejmě chtěl napravit svoji chybu.
„Budu hádat – zase něco z Cats?“ zasmála se Christine „Nekecám, co jsme spolu viděli to DVD, tak nemluví o ničem jiném.“
„Já vím proč!“ přihlásil se Rich a Jeremy po něm hodil polštář. Pak se obrátil na Michaela „Nevěřil jsem, že jakmile se začneme kamarádit i s jinýma lidma, tak se z tebe stane drbna.“
„Já za to nemůžu,“ pokrčil rameny Michael „ale měl by ses naučit zavírat prohlížeč, když máš návštěvu. To je pak historie vyhledávání jako na dlani.“
„O čem to mluvíte?“ ozvala se Christine.
„Že Jeremymu se OPRAVDU líbí ty kostýmy“ vysvětlil Rich s úšklebkem, kterého si Christine zřejmě nevšimla.
„Je fakt, že to je asi ta nejlepší věc na celé té show. Fakt bych tě měla víc seznámit se Sondheimem,“ povzdechla si Christine pobaveně „Webbera už bylo dost.“
„Jsou tam taky zvířátka?“ neodpustil si Rich.
„Pokud počítáš vlka Červené Karkulky v Into the woods,“ zamyslela se nevinně Christine.
„Hm, Červená Karkulka…“ začal jedovatě Jeremy „To už je spíš vore, ne?“ dokončil s pohledem upřeným na Michaela „Nejsem jediný, kdo nezavírá prohlížeč.“
„Au“ vydal ze sebe Michael s hranou ublížeností „Jsme si kvit?“
V tom si Brooke konečně všimla nahrbené neznámé postavy stojící za Christine „A kdo je tohle?“
„Potkala jsem cestou Evana a říkala jsem si, že by se s námi měl seznámit,“ zazubila se Christine.
Jeremy se netvářil právě nadšeně, ale řekl: „Lidi, tohle je Evan – můj nový nevlastní bratr. Evane, tohle jsou lidi. Michael, Rich, Chloe, Brooke, Jake a Jenna, jsme spolu v dramaťáku.“
Vypadalo to, že všichni zdaleka nesdíleli Jeremyho rezervovaný postoj a s radostí uvítali nové rozptýlení.
„Moc ráda tě konečně vidím,“ začala Brooke „Jeremy nám o tobě skoro nic neřekl.“
„Fakt?“ vysoukal ze sebe Evan.
„Posaď se,“ vybídla ho Jenna.
„Ty jsi už na vysoké?“ zeptala se Chloe.
„Ne…teď pracuju. Neměli jsme na školné a teď už jsem prošvihl přijímačky. Tak až příští rok.“
Michael vypadal, že si Evana celou dobu zaujatě prohlíží „Nejsi náhodou Evan Hansen, který založil Connor project?“ zeptal se nakonec.
Evanova tvář přešla z odstínu nervózní růžové do popelavě šedé.
„Ano! Rozhodně,“ přidala se Chloe „Viděla jsem to na Facebooku.“
„To bylo úžasné, co jsi pro Connora udělal,“ zamyslela se Brooke.
„Myslím, že jsem na Connora jednou nebo dvakrát narazil,“ nadhodil Michael „vzpomínám si, jak jsem ho jednou přistihl s jointem a on my nabídl taky, když budu mlčet.“
„Všimli jste si, kolik teenagerů teď páchá sebevraždy?“ poznamenala Jenna „Nezabil se někdo i u nás? Tak dva roky zpátky myslím…“
„To nic není. Když byla na střední moje máma, tak tam měli i šest sebevražd za rok. A to byly osmdesátky,“ dodal Jeremy.
„Kecáš,“ vydechla Brooke.
„No dobře – povedly se jenom čtyři.“
Na Jeremyho komentář se ozvalo pár uchechtnutí a Brooke je všechny sjela pohoršeným pohledem.
Jeremy se poprvé pořádně podíval na Evana a uvědomil si, že ten kluk vypadá, jakože bude co nevidět zvracet.
„Promi-ňte“ zakoktal Evan, zvedl se a rychlým krokem vypadl z místnosti.
***
Evan ležel na posteli a zíral na strop. Je zvláštní ležet tady a dívat se na strop, který skoro nezná – problesklo mu hlavou. Ne že by mu nějak zvlášť vadilo, že se přestěhovali. Stejně za rok už bude zase někde jinde. Převalil se na bok a zabořil obličej do polštáře, aby schoval slzy, které se mu proti jeho vůli valily po tváři. Ne. Tohle snad už měl za sebou. Už se přece nerozsypal kvůli každé maličkosti. Až na to, že tohle nebyla maličkost. Myslel, že ho ta vina už přešla. Teď byl přesvědčený, že ho neopustí nikdy. Některé věci by zřejmě neměli být odpuštěny.
Z jeho vlastní lítosti ho vytrhlo zaklepání na dveře.
„Evane, můžu jít dál?“ zeptal se tlumený hlas za dveřmi „to jsem já – Jeremy.“
„Jak chceš.“
Dveře se pomalu otevřely a Jeremy vstoupil do potemnělého pokoje. Evan se mezitím posadil a doufal, že Jeremy nepozná, že plakal.
„Moc se za ně omlouvám,“ začal Jeremy „oni tím nic nemysleli. Byli jenom zvědaví.“
„Já se vůbec nezlobím. Stejně je to moje vina. Můžu si za to sám.“
Jeremyho obličej se na chvíli zkroutil do nechápavého výrazu „Že tvůj nejlepší kamarád umřel?“
Evan zabořil obličej do dlaní a těžce si povzdechl „Řekla ti moje máma něco? Myslím…o tom?“
„Jenom, že teď o Connorovi nerad mluvíš,“ přiznal.
Evan se nadechl a s pohledem upřeným na stěnu před ním řekl: „Byla to lež. Všechno. S Connorem jsem mluvil jenom jednou v životě a skončilo to tak, že na mě křičel. Když se pak zabil, jeho rodiče se mě zeptali, jestli jsme byli kamarádi a já je nechtěl zklamat. A pak jsem už nemohl přestat dál lhát. Všechno se to neuvěřitelně nafouklo a nakonec jsem to nevydržel a řekl jsem pravdu. A teď mě všichni nenávidí – Connorovi rodiče, holka, kterou jsem nejvíc miloval i můj jediný opravdový kamarád.“
„Aha…“
„A víš co je nejhorší? Já už to pak vůbec nedělal kvůli Murphyovým! Najednou jsem měl všechno, po čem jsem kdy toužil! Poprvé si mě lidé všímali. Oni mě obdivovali! A za co proboha…“ už to nevydržel a rozplakal se. Teď už nezáleželo na tom, co si o něm Jeremy bude myslet. Pochyboval, že s ním vůbec bude chtít mluvit.
Jeremy se ale posadil vedle něj a párkrát ho neohrabaně poplácal po rameni v chabé naději, že to snad pomůže.
„Uklidnilo by tě, kdybych ti řekl, že jsem udělal něco mnohem horšího?“
Evan najednou přestal vzlykat a podíval se na Jeremyho „Cože?“
„Asi před rokem jsem byl na dně. Máma nás opustila a všichni ve škole mě buď uráželi, nebo ignorovali. Neměl jsem nikoho, kromě Michaela. Pak mi Rich řekl o Squipu – počítači v pilulce, který když spolkneš tak se ti dostane do hlavy a říká ti, jak se máš správně chovat.“
„A ty sis ho sehnal.“
Jeremy smutně pokýval hlavou „Stál mě 400 dolarů. A opravdu fungoval. Najednou jsem měl kamarády a na chodbě si už na mě nikdo nedovoloval. Dokonce jsem poprvé políbil holku! Ale…přišel jsem o Michaela. Squip se rozhodl, že mě Michael brzdí. Měl jsem na výběr a já jsem svého jediného kamaráda vědomě vymazal ze svého života. A stejně to pak byl on, kdo mě a celou školu zachránil, když se Squip vymknul kontrole. Nechápu, jak mi dokázal odpustit.“
„Wow. Vypadá to, že máme společného mnohem víc, než jsem si myslel.“
„Všichni už šli domů.“ nadhodil Jeremy „Nechtěl bys třeba…jít ke mně do pokoje a zahrát si něco?“
„Rád,“ usmál se Evan a utřel si rukávem poslední slzy.