Actions

Work Header

Blueman

Chapter Text

Zapřel dlaně o zem a s vypětím téměř všech svých sil se pomalu vytáhl na nohy. Zkusil ovládnout třas údů, které byly na tu zátěž až příliš slabé, a když se mu to nepodařilo, alespoň zvedl bradu a pevným pohledem spočinul na Všeotci. Zhluboka dýchal, hledal ztracenou rovnováhu a při tom se pokoušel působit silně a nad věcí. Odin na něj ze svého trůnu shlížel s dávkou spravedlnosti v očích, za kterou měl bůh neplechy možnost spatřit jasné pohrdání. Dovolil si se krátce otočit na Thora s Friggou, oba měli v obličeji směsici pocitů lítosti a rozhodnosti. Takže věří, že si zasloužím trest, ale s jeho formou nesouhlasí. Neubránil se, ústa zkroutil do lehkého úsměšku. Sentiment. Proč se o něj vůbec zajímají? Není ani jejich příbuzný. Je jen zatracený příliš malý mrazivý obr. Zase stočil pohled na Všeotce, ten se teď tvářil lehce dopáleně, že mu jeho zajatec nevěnuje dostatek pozornosti, což mladému bohu alespoň trochu zvedlo náladu.

"Loki Odinsone," pronesl s vážností hodnou jeho postavení, "za pokus o zničení světa Jötunheimu a ovládnutí světa Midgardu jsem ti já, Odin, Všeotec, vládce Asgardského království, stanovil tento trest." Loki vypjal hruď, aby posměšně vyjádřil očekávání rozsudku, dojem ale nepatrně kazil stále trvající pobavený úsměšek na jeho tváři.

"Zaprvé jsi s okamžitou platností zbaven jakýchkoliv nároků na Asgardský trůn." Černovlasý mladík beze slova kývl, to byla samozřejmost, která musela přijít jako první.

"Zadruhé je ti zcela odepřen titul prince Asgardu. Již nemáš žádné právo honosit se jménem Odinson, nejsi mým synem, jakož ani synem Friggy a bratrem Thora." Další přikývnutí. Tohle rozhodnutí také očekával, ale stejně trochu bolelo, především kvůli matce. Přesto jeho výraz nedosáhl změny, čekal na poslední bod jeho trestu a sázel se sám se sebou, jestli bude mít pravdu.

"Zatřetí..." Odin pevně sevřel královskou hůl a tváří se mu mihl úsměv, nejspíš byl sám na sebe hrdý, "již nejsi ani Asgarďanem. Nejsi tu dál vítán, Thor tě doprovodí k Bifrostu a tvým dalším místem pobytu bude Midgard. Pokusil ses mu násilím vládnout, tak se pouč ze svých chyb a žij na Zemi s obyčejným lidem." Všeotec se zamračil. "Kdybych ti mohl vzít tvou magii, už dávno bych to udělal, ale sám víš, že to nejde. Takhle skončíš na Midgardu se svými kouzly a triky, ale já tě tímto zbavuji všech znaků, které tě od obyvatelů země oddělují!" Uhodil holí o zem. Loki na to byl připravený, ale stejně málem upadl, když se mu zamotala hlava a udělalo mdlo. Alespoň že v dohledné době nic nejedl, zasmál se v duchu svému štěstí v neštěstí.

"Odteď nejsi nic víc, než oni. Slabý zranitelný člověk, žijící sotva několik desítek let." Naklonil se k odsouzenci, který urputně dýchal a snažil se udržet rovnováhu na nyní ještě mnohem slabších nohách.

"Tohle jsi chtěl?" Zeptal se a zněl v ten okamžik téměř lítostivě. "Chtěl jsi dopadnout takhle? Nenáviděný? Nejspíš jsem tě měl nechat ležet na tom zmrzlém kameni, když jsi byl ještě děcko." To Lokiho donutilo na Všeotce znovu pohlédnout. Najednou sám v sobě kromě zklamání cítil i hořkost. Pokýval hlavou, pomalu, aby bylo jasně vidět, které pocity mu právě proběhly srdcem.

"Máš pravdu," hlesnul tiše, téměř neslyšně, až teď si vše uvědomoval. Až teď pochopil. "Život by byl laskavější, kdyby skončil v Jötunheimu." Pomalu se otočil, snažil se neupadnout a jak to šlo, ještě kývl na Friggu, ona mu kývla zpět a on šel pryč.

"Stůj!" Odin se nejspíš nemínil vzdát tak snadno. "Kdo ti dovolil odejít?!" Znovu se otočil, i když věděl, že tím plýtvá energií. On musel mít poslední slovo, jinak by nemohl být hrdý na svou pověst.

"Nejsem Odinson, Asgarďan ani bůh. Vyhnal jsi mě, takže není nic, co by mě tu drželo." Prudce se sehnul a vysekl mu poklonu téměř až na zem, ze které musel každý v místnosti poznat smrtící dávku sarkasmu. Při opětovném zvedání zase téměř upadl, ale hrdě pohyb ustál a naštěstí v tu chvíli ve svém zorném poli zahlédl Thora, který ho pevně chytl a jeho ruku si přehodil přes rameno, čímž přenesl část jeho muší váhy na sebe.

"Držím tě, bratře," zbytečně ho ujistil a Loki se zazubil, i když opět s jistou mírou ironie.

"Samozřejmě," pohodil hlavou v souhlasném gestu, "jak jinak?"

~~~

Kdyby měl Tony Stark odhadnout, co bude po celodenní misi s Avengers dělat, nejspíš by měl za to, že si nalije sklenku nechutně drahé whisky, pak jich do sebe kopne ještě několik a pak půjde s lehkou bolestí hlavy spát. Méně příjemná, avšak pravděpodobnější alternativa by obsahovala ještě hlášení Furymu, jeho nedůvěřivé komentáře a možná i studenou sprchu. Ovšem jistě by ho nenapadlo, že bude unaveně natažený v křesle, k temně fialovému a nateklému oku si bude tisknout pytlík s mraženým hráškem, s nerudným vrčením poslouchat Nickovy připomínky o své nepředstavitelné aroganci a místo alkoholu cucat odporný pomerančový džus. No, minimálně ten poslední bod nebyla jeho vina, ta zatracená hospodyně přece dostala za úkol nepřetržitě zásoby dobrého pitiva doplňovat. Jedno pozitivum ta nepěkná situace ale měla, díky své smutné střízlivosti si v okamžiku, kdy se ozval Jarvis a upozornil je na změnu počasí a formující se energetický proud nad věží, byl schopný přivolat ze zbroje rukavice stejně rychle, jako sáhl po zbraních zbytek týmu. Co se ale stalo poté, na to by si nevsadil za žádných okolností. Ano, samozřejmě, že mu Thor svým příchodem vypálil runový kruh do balkonu, ale překvapením byl především ten polomrtvý uzlíček, který byl do zlatovlasého boha hromu zavěšen. Že okamžitě vzbudil poprask, není třeba dodávat. Obrazovka s nedůvěřivým jednookým ředitelem S.H.I.E.L.D.u byla naštěstí natočena opačným směrem a Steve ji vypnul právě včas, aby Fury nemohl zaslechnout Clintův rozvzteklený řev, když se k příchozí dvojici rozeběhl. Než stihl kdokoliv zasáhnout, Bruce k němu přiskočil a pevně ho zezadu popadl. Za normálních okolností by se mu Hawkeye bez problému vysmekl, ale to by nesmělo jít o Bannera, on totiž moc dobře věděl, že Hulka nikdo vypustit nechce a že si je toho lukostřelec vědom stejně tak.

"Pusť mě na něj! Já mu tu hezoučkou tvářičku rozmrdám na kaši!"

"Přátelé!" Bůh hromu a blesku působil trochu dotčeně, ne úplně přátelské přivítání zjevně nebylo dle jeho představ. "Můžete sklonit zbraně, nepřicházím se zlými úmysly."

"Thore," Rogers ke zlatovlásce přistoupil trochu blíž, štít ale nepoložil. "Nevím, co tady tvůj bratr dělá, ale jistě by tu být neměl." Tony na mladíka, zavěšeného do svého sourozence, pohlédl. Kdyby v sobě měl alespoň nějaký alkohol, Loki už dávno ležel dole na ulici, koneckonců miliardář svůj dluh potřeboval splatit. Ale Asgardský princ byl v tak příšerném a zuboženém stavu, že by stejně nebyl schopný mu ani jednu vrazit. Tváře propadlé, kůže téměř průhledná, vlasy týdny nemyté a popravdě působil, jako že bude brzy zvracet. Byl to tak neuvěřitelný obrat oproti jejich minulému setkání, že Stark okamžik nevěřil, že ho doopravdy vidí. Jeho střízlivost a bdělý stav mu ale nepříjemně dokazovala rozbitá sklenice, džus, roztékající se po podlaze a prosakující pytlík s hráškem pod nohama. V tu chvíli Loki zvedl hlavu a všechny je přejel pohledem, ve kterém byla rozpoznatelná únava, rozhodně ale ne žádný náznak, že by hodlal ve svém minulém počínání pokračovat. Když se jejich oči na okamžik setkaly, Tonymu vyvstal v hlavě zvláštní pocit. Něco nesedělo. Nebyl s to přijít tomu na kloub, ale na bohově vzhledu se mimo jeho fyzický stav něco podstatného změnilo. Potřásl hlavou a nakonec byl tím prvním, kdo sklonil rukavice, do té doby namířené k palbě. Všichni na něj pohlédli, ale o vteřinu později se k němu přidal i Steve, následovaný Nat a nakonec i Brucem, který Clinta pustil a lučištník se na něj spíš s principu ošklivě zamračil. Nakonec zjistil, že tento tah byl víc než správný, Thor jim totiž v rychlosti vyložil události na Asgardu a Odinovo rozhodnutí. Tony do té doby téměř bezděky spočíval zrakem na černovláskovi, který zjevně příliš nevnímal okolí a snažil se alespoň udržet se při vědomí, ale v okamžiku, kdy se velký brácha dostal do pasáže jeho vlastního nápadu, prudce přeskočil očima na něj.

"Tak na to zapomeň!" Téměř uraženě před sebe natáhl ruce, "tady rozhodně nezůstane!"

"No počkej," Nat přešlápla z nohy na nohu a tvářila se najednou zaujatě, "to ale není špatný nápad."

"Cože?!" Zařval Stark, vývoj situace se mu vůbec nelíbil.

"Hele, zpomalme," vložil se do konverzace Banner. "Mluvíme tu o maníkovi, který chtěl ovládnout zemi. Při útoku na New York zemřelo několik stovek lidí. Neměl by ho alespoň pro začátek převzít S.H.I.E.L.D.?"

"To je špatný nápad, Bruci," kapitán zavrtěl hlavou. "Nick ho odtamtud nikdy nepustí a ve špatných podmínkách a tomhle stavu tam moc dlouho nepřežije. Navíc, jestli má na Zemi zůstat, nemůže strávit zbytek života v cele."

"A proč ne?" Clint byl nejspíš stále připraven k útoku. "Technicky vzato je to vrah. Všichni víme, kolik toho zničil, kdo všechno přišel o domovy a rodiny."

"Tak promiň, ostrostřelče," Tony si konečně vydobyl slovo, "ale nejspíš jsi tu jediný, kdo by ho rád viděl mrtvého. Každý s ním máme své vlastní nevyřízené účty, ale rozhodně není správný ho hodit do drápů S.H.I.E.L.D.u."

"Takže ho tu necháš?" Usmál se Thor a Nat se rozesmála ještě předtím, než měl Stark čas jakkoliv zareagovat.

"Ne! Zatraceně! Nic takovýho jsem neřek!"

"Tony, asi je to provizorně ta nejlepší možnost," přisadil si Bruce. Stark zoufale zaskučel.

"Ale on mě vyhodil z okna!"

"Steve?" Nat se naklonila ke kapitánovi, "můžeš na moment?" Miliardář rozhodil rukama do stran, nejspíš tu bylo všem jedno, co říká.

"Do háje, lidi, tohle nemůžete dopustit. Bruci, ty tu taky bydlíš. Přece bys tady nechtěl mít ubytovanýho boha klamu a neplechy!"

"Boha, který je teď na pokraji smrti. Podívej se na to z jiné stránky, pokud ho necháme být, zemře někde na ulici, nebo ho někdo pozná a on se velmi rychle dostane k S.H.I.E.L.D.u, kde taky brzy zemře. A jako jediná skupina na světě, která si s ním poradí a nechce ho připravit o život, bychom měli být povinni na něj dohlédnout."

"Ale proč má bydlet u mě?" Zkusil to znovu Stark.

"Tony?" Steve působil spokojeně a rozhodnutě, Nat též, jen té spokojenosti bylo podstatně víc. Už zase měla nápad, na který může být velmi hrdá. Vynálezce opět zaskučel, věděl, k jakému závěru dospěli. "Jako oficiální šéf Avengers si myslím, že bys tu Lokiho měl nechat. Dokážeme Furyho přesvědčit, aby si pro něj hned nepřišel, možná, že pokud bude hodný, bude tu moct zůstat."

"Ale vyhodil mě z okna," ještě jednou slabě zopakoval.

"Mě samotného Loki již mnohokrát zranil nebo dostal do nebezpečí a já jeho též. Na Asgardu tyto hry nepovažujeme za nic zvláštního," vložil se do konverzace Thor.

"Hry?! Víš, jaká je to vejška?!" opět se rozkřikl miliardář. Dneska křičel nějak moc. Bolela ho hlava. A možnost to vyřídit co nejrychleji, vykašlat se na ně a zalézt do dílny byla velmi lákavá. Přejel pohledem po všech přítomných, kromě polomrtvého Lokiho a trochu uraženého Clinta byli všichni jasně pro. Povzdychl jsi. Tohohle bude ještě stokrát litovat.

"Tak pojďte," kývl na bohy, i když jen jeden z nich mu pořádně věnoval pozornost, "hodíme ho o patro níž, ve svý posteli si ho rozhodně nenechám." Thor chytl svého bratra pevněji, ten se do něj zapřel a oba následovali Starka, který si ještě stihl strhnout rukavice, hodit je na pohovku a všechny zpražit vražedným zamračením, po schodech dolů. Tony se co chvíli ohlédl, Loki opravdu působil dojmem, že brzy zkolabuje, a i přesto se zvládl s Thorovou pomocí celkem důstojně dostat až do téměř nezařízených prostor bytu pod nimi. Miliardář tam měl přesně takové místo pro návštěvy, ale černovlásek rozhodně nepůsobil, že by se chystal zůstat jen přes noc. K Tonyho smůle. Mávl rukou, aby většímu s obou bratrů ukázal, kde se nachází ložnice a zatímco mu Thor zmizel z očí, Tony se opřel o zeď a složil si hlavu do dlaní. Co to provádí?! Nemůže nechat Lokiho bydlet ve Stark Tower! Nevěděl, co Fury udělá, až se o tom dozví, ale Steve s ním teď pravděpodobně vyjednával. Pravděpodobně ho S.H.I.E.L.D. odstřihne, s Avengers skončí a pak sem Nickovy jednotky přicupitají a roznesou boha neplechy na kopytech. Nakoukl do ložnice, Loki nejspíš usnul hned, jak zapadl do postele, Thor přes něj právě přehazoval deku. Mladší z bohů měl vlasy rozhozené po polštáři, pevně se objímal rukama, tvář bledou a nehybnou a kdyby ho Tony neviděl dýchat, myslel by si, že zemřel.

"Jarve?" Tony se vrátil do chodby.

"Ano, pane?" Jako vždy odpověděl anglický přízvuk.

"Dej mi vědět, kdyby se Loki vzbudil, nebo kdyby se s ním dělo cokoliv neobvyklého," požádal.

"Samozřejmě, pane," automaticky přitakal Jarvis. Tony si sám pro sebe přikývnul a v tu chvíli už z ložnice tiše couval Thor.

"Nechme ho spát," doporučil a Stark mohl v jeho tváři vidět starosti.

"Je to nějakej zatracenej bůh, ne?" Pokrčil rameny. "Vylíže se z toho rychle." Zlatovláska ale zavrtěl hlavou.

"Všeotec mu sebral mnohem víc, než jen přístup do Asgardu. Už více není ani mým bratrem, ani bohem. Svou magii sice neztratil, ale čeká ho na Midgardu stejně krátký život, jako vás."

"Takže, pokud to chápu dobře," Tony si založil ruce na prsou, "jednoduše je z něj takový člověk s magií?" Thor si povzdychl.

"Kéž by. Pro jeho vlastní dobro by to bylo nejlepší. Otec mi ale vyprávěl, jak se do naší rodiny Loki dostal. On není Asgarďan, patří k mrazivým obrům. Otec ho sebral z chrámu na planetě Jötunheim po vyhraném boji proti jejich králi Laufeyovi."

"Ehm, cože?" Tony pozvedl obočí, tohle pro něj byla novinka. "Mraziví obři? Neříkej mi, že měří deset metrů a dýchá led, nebo něco takového."

"Svou pravou podobu skrývá, ani já ji neviděl. Pro větší podrobnosti se budeš muset obrátit na něj," znovu nakouknul do ložnice a trochu ztišil hlas, "ale nedoporučuji ti po tom pátrat, kovový muži. Nejspíš nejde o jeho oblíbené téma pro konverzaci." Tony pohodil hlavou, jako že je to jedno.

"Jdu zpátky nahoru," prohlásil, "a ty by ses měl nějak domluvit s Furym, ten chlap je schopný sem poslat armádu, jakmile se mu bude jakýkoliv detail zdát podezřelý." Vyběhl po schodech do svého patra, odkud v tu chvíli uslyšel povědomý zvuk motorů vrtulníku. Na příchozího ředitele S.H.I.E.L.D.u se zašklebil, na jeho pravou ruku Hillovou mile usmál (vždycky si myslel, že je ta ženská kus), z lednice vytáhl další mražený hrášek a obývák opustil tak rychle, jak to jen šlo. Byl si jistý, že si Lokiho pobyt ve věži Avengers vykomunikují sami, a tak se zdekoval z dosahu Furyho oka a uklidil do dílny. Měl tam rozpracovanou část obleku, který měl být složitelný do přenosné formy, připevněné na zádech, aby za ním nemusel pořád létat nebo aby ho nemusel nosit v kufříku. Požádal Jarvise, aby pustil Snowblind*, zvýšil hlasitost tak, že neslyšel sám sebe a brzy poznal, že jeho taktika zafungovala, podle kamery z balkónu se Nick co nejrychleji vypakoval a do půl hodiny odešli i ostatní, pravděpodobně tedy jejich plán vyšel a Loki smí alespoň na nějakou dobu zůstat, minimálně do doby, než někdo vymyslí lepší plán. Tony se nad svou vlastní genialitou usmál. Sabbathi hold nejsou pro každého.

~~~

Zavřený s obleky a Ozzym vydržel až téměř do půl druhé ráno a musel se pochválit, dokonce ani nepotřeboval alkohol. Zrovna se dostal do produktivní nálady a i přes poměrnou únavu mu práce šla od ruky, když se Jarvis znovu ozval.

"Pane, váš návštěvník se probudil. Myslím, že se chystá jít do vašeho patra." Tony poplašeně vyskočil, rychle vypnul hudbu i všechny obrazovky a vyrazil z místnosti - opravdu nepotřeboval, aby mu mladík jakkoliv zasahoval do práce. Pochyboval, že by byl bůh v použitelném stavu, tak si sebou nevzal ani rukavice, prostě jen vběhl do obývacího pokoje a málem se s Lokim srazil.

"Sakra, muflone, tohle mi nedělej!" Zatřepal hlavou a odstoupil od pleticháře dva kroky, aby si ho mohl lépe prohlédnout. Konečně mohl v jeho pohledu spatřit jiskru života, i když zatím jen doutnající. Jediná věc, která ho na něm vyloženě rozčilovala, byla ta protivná výška, protože se oproti němu miliardář cítil poměrně nepatrně, jak na něj o hlavu větší mág civěl. Bůh se nad tím ironickým oslovením trochu ušklíbl, nejspíš měl ten výraz dopracován k dokonalosti.

"Mohu se zeptat, proč jsem tady?" Nasadil o stupeň poslušnější tón, teď byl buď upřímný, nebo kul pikle. Stark by si na sto deset procent vsadil na druhou možnost, přesto se rozhodl mu po pravdě odpovědět.

"Protože jsme až moc hodní a důvěřiví a nechceme tě předat do rukou zákona," zazubil se na něj. Loki ale nedůvěřivě přimhouřil oči.

"Co za tím je?" Štěkl na něj, i když nejspíš s menší razancí, než měl obvyklé. "Nemáte přece důvod mi prokazovat laskavosti." Tony okamžitě otevřel pusu, aby něco odsekl, ale pak se zastavil a nakonec ji zase zavřel. Proč vlastně tohle všechno dělal? Ten mužskej mu poničil barák, pošramotil pověst, vyhodil ho z okna. A navrch toho všeho ani nepřijal jeho pozvání na drink. Proč ho tu nechává? Stark to věděl. Loki byl zraněný, zničený, pravděpodobně ho i mučili, což Tony také zažil. Zatím se ani jednou nezachoval arogantně, jak mu svou povahu představil tehdy při boji o New York. Miliardáři na něm pořád něco důležitého nesedělo a neměl pocit, že by se jednalo o jakoukoliv iluzi nebo Lokiho iniciativu. A navíc, Tony si tenhle bod nemohl odpustit, to byl skoro ještě kluk. Nakonec jen pokrčil rameny.

"Ne, to nemáme." Vteřinu nebo dvě si užíval mladíkův výraz, který se někde vzadu, téměř neviditelně měnil na nechápavost a zmatek. Nenechal ho ale své pocity bezděky prozradit, k takovým okamžikům bude ještě času dost. Místo toho si založil ruce na prsou a zase se na něj trochu křivě zazubil.

"Chceš tu teda jenom stát, nebo jsi přišel z nějakého důvodu?" Loki překvapeně zamrkal, ale pak mu zjevně důvod, proč tu je, došel.

"Chtěl jsem..." odkašlal si, "chtěl jsem požádat o sklenici vody." Tony na něj okamžik prázdně hleděl, nevěděl, jak reagovat. Až si nakonec vybral smích. No, ne úplně ideální volba, ale stále lepší než cokoliv jiného.

"Nějakej slušnej, ne?" Musel si rýpnout, ale tady nebyl na sarkasmy prostor. Loki byl totiž skutečně slušný a důvod celé té jeho mrtvolné strnulosti byl prostý - čekal, že se mu Stark pomstí. Myslel si, že si na něm Avengers vybijí všechno, co jim udělal. Ne že by se bál, on jen bez reakce očekával ránu. Mlčky pokrčil rameny, a tak se Tony otočil a došel přes místnost do kuchyňského koutu, kde Jarvis mezitím rozsvítil světla. Vytáhl ze skříňky skleničku, natočil do ní studenou vodu a podal ji svému hostu. Ten kývnutím poděkoval.

"Tady to máš a padej zpátky," doporučil mu vynálezce. "Měl bys spát, vypadáš hůř než mrtvola. Zítra ti ukážu, jak se pracuje s naší technikou," kývl hlavou ke kuchyňskému vybavení. Jak pohlédl zpátky na Lokiho, zavadil pohledem o jeho šaty, které na jeho vyhublém těle doslova visely, a až v tu chvíli si uvědomil, že je na nich krev. A vsadil by všechno svoje bohatství, že byla jeho vlastní.

"Jak na tebe koukám," trochu kriticky si ho přeměřil, "nechám sem přinést nějaký normální oblečení. A zásoby jídla." Loki opět vděčně kývl, pak se bez dalšího slova otočil a odcházel zpátky. Tony mlčky pozoroval jeho záda a uvažoval, jak mladého mága přesvědčit, že se mu nechystá nakopat zadek, i když by si to jistě zasloužil.

"Hej, muflone!" Křikl, když už byl Loki u schodů. Ten se otočil, ve tváři stále žádné konkrétní emoce. Stark si odkašlal, za pochodu přemýšlel, jak své myšlenky interpretovat.

"Já poznám, kdy se padouch vydává za oběť," řekl nakonec. Loki na to nic neodpověděl, nejspíš asi nevěděl, jak tu větu vyvrátit.

"Ale..." Tony lehce zavrtěl hlavou, jak se může najednou chovat tak dospěle? "zároveň poznám, kdy se oběť vydává za padoucha."