Actions

Work Header

The Klaine Wizarding Story (cz)

Work Text:

1.prolog

Ledový vítr profukoval záclony otevřeného okna. Dolehl až k posteli jedenáctiletého mladíka. Kalendář na jeho stole ukazoval 6. Duben. Číslo bylo několikrát zakroužkováno a kolem byly nalepeny samolepky dárků a balónků. Ranní vánek profoukl chlapci u ucha a ten se se zatřesením probudil. Vzhlédl na svůj kalendář a oči se mu okamžitě rozzářily, jelikož vedle něj ležel dopis s křiklavě červenou pečetí. Vyhrabal se z přikrývek svojí postele a rozběhl se ke svému stolu, kde roztrhl obálku a podíval se na její obsah. Konečně, věc na kterou čekal už několik let. Dopis z Bradavic. Nebyl si na sto procent jistý, jestli bude přijat, vždy se na tento kus papíru těšil s takovou nedočkavostí, ale stále ho zužovala úzkost, že by se přeci jen nestalo, že ho přijmou. Jeho matka Pam Andersonová byla jedna z kouzelníků ve Velké Británii. Pracovala v malé hospodě, kam chodili pouze lidé, kteří znali heslo a všichni víme, kdo to byl. Naopak, jeho otec Blake Anderson se řadil mezi Mudly, jediné, co ho pojilo s kouzelnickým světem byla jeho manželka a teď už i syn. Hlavním důvodem, proč se přijetí do školy bál, byl ale jeho starší bratr Cooper, kterému právě bylo devatenáct a do Bradavic ho nikdy nepřijali. Ale Blaine Anderson právě obdržel tu cennou listinu a držel ji v ruce, byl přijat a pojede do své vysněné školy.

Večer 27. března se blížil ke konci. Otec se synem seděli u televize a dojídali poslední kousky narozeninového dortu. Jedenáctiletý chlapec trval na tom, aby měl cheesecake, což byl jeho oblíbený dezert, ale ani dnes nedokázal spravit jeho náladu. Nebylo by to proto, že to byly jeho čtvrté narozeniny bez jeho matky Elizabeth Hummelové, ani proto, že se musel dívat na fotbal s jeho otcem Burtem Hummelem, ale proto, že na jeho jedenácté narozeniny čekal, až k nim přiletí jedno jediné zvíře a předá mu dopis s jeho jménem.
,,Ještě není konec dne chlapče, je spoustu času na obdržení tvojí zásilky." Burt mu dal ruku okolo ramen a snažil se ho nějak povzbudit. Nevěděl, jestli mu dopis přijde, ale spíše se přikláněl k té pozitivní variantě, jaká byla pravděpodobnost, že by jeho syn byl Moták? Vždyť on i jeho zesnulá manželka byli kouzelníci a možnost, že jeho syna nevezmou, byla opravdu malá. A jakoby to svými myšlenkami přivolal, do jejich schránky spadl dopis s cihlově červenou pečetí. A bylo to oficiální, Kurta Hummela právě přijali do Bradavic.

Loučení obou rodin bylo zdlouhavé a uslzené. Nakonec se ale stejně museli oddělit a oba chlapci odešli do spárů vlakových dveří. Netrvalo dlouho a Kurt našel prázdné kupé. Odložil si zde svůj kufr a posadil se na sedadlo se svým skicákem, kam si začal malovat čmáranice návrhů. Snažil se, aby se kousek oblečení podobal co nejvíce těm, jako v časopisech od Vogue, kterými byl tolik posedlý. Zvedl hlavu ke dveřím, když se se zavrzáním otevřely, usmál se na nově příchozího.
,,Um, ahoj, máš tu volno? Celej vlak je doslova nacpanej," začal černovlasý kudrnatý chlapec.

,,Jistě," Kurt pokynul hlavou na druhé sedadlo a tam se Blaine také posadil. Oba mohli vidět, jak na ně jejich rodiče mávají a do tváří se jim nahrnula červeň. Chlapci na ně ztrapněně zamávali a očima jim naznačili, ať je přestanou ztrapňovat, k jejich úlevě se vlak brzo rozjel a dostali se rodičům z dohledu.

,,Já jsem Blaine." Natáhl ruku ke druhému chlapci a ten ji s úsměvem přijal.

,,Kurt." Oba si věnovali přátelské pohledy. Chvíli panovalo nepříjemné ticho, ale to se ani jednomu z nich nelíbilo, tak ho jeden z nich přerušil.

,,Nevíš, jak dlouho potrvá cesta?" začal znovu Blaine a Kurt k němu zvedl pohled.

,,Nemám sebemenší tušení, ale blízko to nebude," odpověděl a vrátil se ke čmárání, doufal že bude mít po cestě klid, ale jeho společník mu ho stále nedopřával. Ucítil vedle sebe nátlak, jak se jeho sedadlo prohlo pod tíhou druhé osoby.

,,Co to kreslíš?" zeptal se a podíval se na skicák, jeho kudrliny zalechtaly Kurta na uchu. Z nějakého důvodu mu byla Blainova přítomnost příjemná, nikdy moc s lidmi nevycházel, ale zdálo se, že to tomu menšímu chlapci nevadilo.

,,Snažím se vymyslet, co udělat s mým svetrem, aby nebylo poznat, že je roztržený," odpověděl, při čemž sešit zavřel, protože se nedokázal soustředit.

,,Ty to dokážeš?" zeptal se ho ten druhý z nich a v očích se mu objevily jiskřičky.

,,Asi ano," řekl a podíval se do těch medově zlatých očí.

,,Myslíš, že bys mohl spravit můj hábit?" Kurt na něj hodil nechápavý pohled. Blaine vytáhl svůj hábit a přešel k většímu chlapci se skicákem v ruce. Na rameni byla díra velikosti palce.

,,Nemohl jsem se dočkat, až ho budeme nosit, tak jsem si ho, i přes zákaz rodičů dával pořád na sebe a jednou jsem potřeboval fakt dost na záchod a utíkal jsem do koupelny, když se mi rameno zaháklo za hřebík z obrazu, který jsem mimochodem taky shodil. Moji rodiče by mě zabili, kdyby zjistili, že jsem ho zničil," řekl provinile a prohlížel si při tom roztržený hábit. Kurt jen zakroutil očima a v tichosti vstal a začal se přehrabovat ve svém batohu. Blaine ho nechápavě pozoroval, ale pak se usmál, když druhý chlapec vytáhl tašku s šitím.

Následující půl hodinu se Kurt snažil překrýt díru na Blainově hábitu. Ten mu koukal přes rameno a dýchal mu na krk, z čehož se tomu druhému dělala husí kůže, ale bál se cokoliv říct, takže pokračoval v jedné z několika věcí, které mu šly. Blaine pozoroval Kurtovy ruce, jak se ladně pohybují i s jehlou a nití v ruce. Pohled mu klouzal i k jeho obličeji, na tváři měl zamyšlený výraz a jazyk si soustředěně kousal mezi zuby. Konečně se mu to podařilo a zvedl kus oblečení před sebe, aby na něj pořádně viděl a pak se obrátil na Blaina.
,,Vztyk," pokynul mu a ten se rychle postavil, nadšený vzrušením se celý klepal. Oblékl si hábit a Kurt ho začal obcházet s podezřívavým okem. Ještě něco upravil a pak už nešlo vidět, že na tom rameni vůbec někdy nějaká trhlina byla. Blaine poskočil nadšením a prohlédl si opravený kus látky. Když Kurt zase schoval svoje pomůcky, Blaine ho pevně objal.

,,Díky, díky, díky!" vykřikl a čekal, až ho obmotají ruce druhého chlapce, což se po nejisté chvíli stalo. Pak se odtáhli, ale Blaine si stále držel Kurta u sebe tím, že měl ruce položené na jeho ramenech. Podíval se do těch oceánových očí, to ho zarazilo, opravdu měl pocit, jako by se v nich topil. Pořádně si ten nesmělý pohled prohlédl. Něco mu na nich přišlo jako deja vu, jako kdyby je někdy viděl, jen si nedokázal vzpomenout kde.

,,Víš, že máš opravdu krásné oči?" řekl bez zamyšlení a pak si v duchu dal pohlavek, že si to dřív nepromyslel. Zaregistroval, jak Kurt lehce zrudl, ale k jeho překvapení se jen usmál.

,,Díky," odpověděl a uhnul pohledem k zemi, což Blaina rozesmutnilo, líbilo se mu utápět v těch křišťálově čistých očích. Znovu se posadili naproti sobě a Kurt se zadíval z okna.

,,Takže, už víš, do jaké chceš koleje?" a dnes už po několikáté přerušil Blaine ticho, které mezi nimi panovalo.

,,Um, no..já ani moc nevím jaké jsou v Bradavicích koleje, je tam nějaká pro spodinu?" zeptal se s nosem stále přilepeným na studeném okně. Blaine zase vyskočil z místa a nechápavě se podíval na Kurta.

,,Cože?!" snažil se to nevykřiknout, ale nepodařilo se mu to.

,,Jakto, že nevíš, co je v Bradavicích za koleje? Víš ty vůbec, kam to jedeme?" zeptal se, při čemž k němu Kurt zvedl pohled.

,,Od té doby, co máma umřela, o Bradavicích jsme se s tátou nikdy nebavili," řekl se slzami v očích, odvrátil se zase zpátky k oknu.

,,To je mi líto Kurte," Blaine byl šokován, nevěděl, že Kurt neměl mámu, hodně ho to mrzelo.

,,Už to jsou čtyři roky, nějak se to zvládá." Kudrnatý chlapec chtěl nějak zlehčit situaci a tak si sedl vedle Kurta.

,,Tak ti musím dát Bradavické vzdělání." Kurt pozvedl nedůvěřivě jedno obočí a Blaine začal.

Celou následující cestu se oba chlapci bavili o Bradavicích, o všech učitelích, o všech kolejích, o předmětech, i když v těch se Kurt nějak vyznal, když si pročítal svoje nově koupené učebnice. Ani famfrpál je neminul. Blaina zklamalo, když zjistil, že jeho nový kamarád neměl žádné zkušenosti se sportem a celkově ho vůbec nezajímal, ale i přesto mu vysvětlil jak se hraje, celý proces se zlatonkou a potlouky, vysvětlil mu vše, co sám o Bradavicích věděl a povídal si o tom s jeho matkou každou noc před tím, než šel spát. On byl v podstatě velice vášnivý ohledně celého kouzelnického světa. Kurta fascinovalo, jak může být někdo až tak moc zapálený do studia a školy. Byl zvyklý, že je jediný, kterého učení baví, ale zdá se, že se mýlil. Ke konci, když už nebylo co říct, začali se bavit o svých rodinách a trapných zážitcích. Vyhrál ten, když byl Blaine s rodinou v divadle a zrovna se tam odehrávala umírající scéna, kdy byly všichni přilepení pohledem na jeviště a v celém divadle nepípl ani ptáček, když si jeho bratr v tu nejhorší chvíli prdl. Oba chlapci se tomu incidentu smáli, i když Blaine se ještě stále cítil trapně, protože několik lidí si myslelo, že to je on, při tom jeho bratra to očividně nesužovalo.

Po celé cestě se v Kurtovi tvořil zvláštní pocit, nikdy neměl kamarády a najednou, jako kdyby z nebe spadl, byl tu Blaine. Povídal si s ním a smál se, nesoudil ho za jeho zájmy, právě naopak, vyptával se ho na nejrůznější šílenosti, které ho ohledně tématu napadly. Dokonce si vyzkoušel vyšívat, ale vůbec mu to nešlo a pak mu musel Kurt pomáhat s vymotáním.

K jejich smůle, jeden z prefektů je vyrušil zrovna, když Blainovi vyprávěl, jak uvízl v latríně a Blaine se kvůli tomu válel na podlaze. Prefekt se na ně pobaveně usmál a informoval je, aby se převlékli do hábitů. Oba tak následně udělali, při čemž se Blaine nemohl vynadívat na jeho opravené rameno.

Poté pokračovali k loďkám a ocitli se v Bradavicích. Blaine se všude rozhlížel a odbíhal, aby se podíval na nějaký předmět, který ho zaujal. Tolik se rozvášnil, že na něj musel Kurt stále dohlížet, aby se mu nic nestalo. Nakonec ho zatahal za jeho kudrnaté vlasy, aby se zklidnil. Vedl je jejich budoucí učitel přeměňování pan Schuester. Ocitli se ve Velké síni, kde Blaine málem omdlel. Tolikrát o tomto místě slyšel, že teď se to nezdálo reálné, jakoby všechno bylo jen v jeho snu. Kurt ho zatahal za rukáv, a tak se na něj obrátil.
,,To je Moudrý klobouk?" zeptal se ho nejistým hlasem, což Blainovi způsobilo malý úsměv na tváři. Dal mu ruku kolem ramen.

,,Jop, to je přesně on." Zvedl svou volnou ruku a začal ukazovat na různá místa.

,,Tam je stůl Zmijozelu, tohle je Havraspár, tady se nachází Nebelvír a tam..to je Mrzimor," řekl s velkým nadšením a pokračoval ve vysvětlování.

,,Tohle je ředitel Figgins, vedle něj je profesor jasnovidectví Ken Tanaka, z druhé strany sedí profesorka létání Sue Sylvesterová, pak tu je taky Emma Pillsburiová, ta nás bude mít na kouzelné formule a Holly Hollidayová, která vyučuje lektvary, Shelby Corcoran - dějiny čar a kouzel, Sandy
Ryerson - astronomie, Roz Washington - obrana proti černé magii a Brad Ellis - bylinkářství." Kurtovi se ze všech těch informací zamotala hlava, ale naštěstí Blaine už skončil, protože ředitel Figgins je začal vítat v jejich nové škole a pak začalo to, na co všichni čekali. Blaine vzrušením stiskl Kurtovi paži a s otevřenou pusou koukal na pana Schuestera, který začal vyvolávat jména prváků.

,,Arthur Abrams." Malý hubený chlapec vyšel k Moudrému klobouku. (Jeho nehoda se nikdy nestala, když jeho rodina nejezdila autem a tím pádem stále stojí na svých nohách A/P)

,,Havraspár!" Od jednoho ze stolů se ozval potlesk a tam si také Artie sedl.

,,Blaine Anderson!" Blaine hlasitě polkl, nečekal, že bude tak brzo, naposledy stiskl Kurtovo rameno.

,,Popřej mi štěstí." Usmál se, když mu jeho kamarád ukázal dva zvednuté palce. Posadil se na stoličku a dali mu na hlavu klobouk. Snažil se si tuhle chvíli co nejvíce zapamatovat, už nikdy víckrát tu sedět nebude. Klobouk začal říkat něco o společenské povaze a neumlčitelné puse, taky se zde objevila skromnost, když nakonec vykřikl: ,,Mrzimor!"
S lítostí se zvedl ze stoličky, tento jedinečný moment skončil, ale usmál se na stůl zabalený ve žlutých barvách. Posadil se mezi tleskající žáky.

,,Brittany Pierceová!" Blonďatá dívka se posadila na stoličku.

,,Nebelvír!" Klobouk ani nemusel moc dlouho přemýšlet.

,,Finn Hudson!" Větší hnědovlasý chlapec zamířil ke klobouku.

,,Nebelvír!"

,,Kurt Hummel!" Kurt vytřeštil oči. Ví vůbec, kam chce být zařazen? Bylo by sice pěkné, kdyby patřil do Mrzimoru stejně jako Blaine, ale jaká byla pravděpodobnost, že skončí spolu? Naposledy se podíval na svého kamaráda, který se na něj povzbudivě usmál. Srdce mu v hrudi skákalo z noh a zase do prsou, jeho tlukot museli slyšet určitě všichni. Nejistě se posadil na tu malou dřevěnou věc. Ucítil na své hlavě tíhu pod kloboukem, který mluvil o moudrosti, tvořivosti, stydlivosti, ale o dobrém srdci.

,,Havraspár!" vykřikl, studenti s modrými kravatami začali tleskat a Kurt si sedl k jejich stolu hned vedle Artieho.

,,Mercedes Jones!"

,,Nebelvír!"

,,Mike Chang!"

,,Mrzimor!"

,,Noah Puckerman!"

,,Zmijozel!"

,,Quinn Fabray!"

,,Havraspár!"

,,Rachel Berry!"

,,Zmijozel!"

,,Sam Evans!"

,,Mrzimor!"

,,Santana Lopez!"

,,Zmijozel!"

,,David Karofsky!"

,,Zmijozel!"

,,Tina Cohen-Chang!"

,,Havraspár!"

Tak to pokračovalo ještě u několika dětí. Nakonec konečně nastal ten očekávaný moment a nastala večeře.

______________

První hodina létání s trenérkou Sylvesterovou byla velice zajímavá, tedy podle názoru obou chlapců. Ta hodina jim nevadila, protože mohli stát vedle sebe a konečně měli mezi sebou nějaký kontakt. Trenérka jim zadala, ať začínají říkat 'hop' do té doby, než jim koště nepřiletí do ruky. S velikým překvapením, Kurt se nemusel ani snažit a koště mu ladně přiletělo v ruce. Blaine na něj vykulil oči.
,,Jak si to dokázal?" zeptal se ho nechápavě a podíval se na své stále ležící koště.

,,Já nevím, prostě jsem řekl hop." I Kurt vyjeveně koukal na svoji ruku. Myslel si, že když ho sporty vůbec nezajímají, létání na koštěti bude ten nejhorší předmět v celé škole. Najednou oboum chlapcům přiletěl pohlavek.

,,To, že se vám povedlo vyzvednout koště na první pokus, neznamená, že můžete rozptylovat ostatní žáky, pane Hummele. Zpátky do práce!" Trenérka Sylvesterová mu zakřičela do ucha. Blaine si začal mnout zasáhnutou část hlavy, ale nepřestával se smát nad vystrašeným pohledem svého kamaráda. Nakonec se Blainovi podařilo zvednout koště na nějaký sedmý pokus, což nebyl tak špatný výsledek, protože stále byl mezi prvními. Poté si měli pomalu sednout na košťata a vzlétnout kousek nad zem. Kurt se lehce zvedl nad zem. Všichni se na něj šokovaně podívali, ale i chlapec ve vzduchu měl docela vtipnou grimasu na obličeji.

,,Panebože, já sletím dolů," řekl úplně bez dechu a pokusil se snést dolů, ale nevěděl, jak na to.

,,V klidu, jsi tak pět cenťáků nad zemí, nic se ti nestane," Blaine ho začal utěšovat, ale to tomu druhému chlapci nepomohlo. Nezbývalo mu nic jiného, než se křečovitě držet dřevěné rukojeti a čekat až jim někdo řekne, jak se dostat dolů. Blaine se překvapivě s lehkostí zvedl nad zem a pak se opatrně svezl dolů a byl zase nohama na zemi.

,,Jak si to udělal?" zeptal se Blaina frustrovaný žák Bradavic.

,,Nevím, prostě jsem šel zase dolů. Neboj se, zkus to," povzbudil vystrašeného chlapce.

,,Co když si zničím hábit?" zeptal se znovu, stále neměl důvod, aby slétával ze své bezpečné pozice. Blaine si jenom založil ruce na bocích a hodil na Kurta káravý pohled, ten si bezmocně povzdechl a pokusil se sletět dolů, jenomže ztratil rovnováhu, snažil se nějak vyrovnat, ale bylo moc pozdě, začal padat. Nemohl to vidět, jeho hábit bude celý od bláta a žádná pračka mu nepomůže. Ale místo toho, aby spadl na špinavou zem, zachytily ho malé ruce. Ale Kurt byl na malého Blaina moc velký, a tak se oba skáceli na zem, až na ten rozdíl, že Kurt ležel na Blainovi.

,,Zachránil jsem tvůj hábit," řekl Blaine s pobaveným úšklebkem. Kurt zrudl a zvedl se ze země, teda z Blaina. Pomohl druhému chlapci na nohy.

,,Díky," řekl stydlivě a pomohl svému kamarádovi setřást aspoň trochu špíny. Ale pak uviděl něco, nad čím se cítil provinile.

,,Ehm..Blaine, máš tu na zádech díru," řekl s pocitem viny, ale k jeho překvapení, ten se jenom zasmál.

,,Tak hádám, že mi ji budeš muset zašít." Mrkl na Kurta, který zčervenal ještě více než před tím.

Blaine přišel v průběhu pěti letech za Kurtem celkem 345 krát, takže ho navštěvoval každý čtvrtý den. Kurtovi to nevadilo, aspoň měli něco, co bude držet jejich přátelství stále pohromadě. Bylo sice těžší udržovat kontakt, když byli v jiných kolejích, ale oni si vždy našli cestu. Jednou se dokonce oba odplížili z jejich pokojů a společenských místností a sešli se na malé mýtince, kde byl nádherný výhled na celou školu. Blaine se dostal do mrzimorského famfrpálového týmu na pozici střelce, dokonce dokázal svého kamaráda přesvědčit, aby to do týmu zkusil taky. Zjistilo se, že byl opravdu dobrý chytač. Jeden celý rok hrál na pozici chytače, v ten rok byl docela oblíbený, jelikož jenom kvůli němu Havraspár několikrát vyhrál, což se mockrát nestávalo, o pozici výherce se většinou přeli Zmijozel s Nebelvírem, kde se objevovali nebezpeční Finn Hudson a Santana Lopez, ti byli jedni z nejlepších hráčů Bradavic od doby, kdy školu dostudoval Harry Potter. Ale Kurtův tým byl v jejich třetím ročníku lepší, takže se mu dostávalo více pozornosti, než by si chlapec sám přál, proto také po roce skončil. On toho nelitoval, ale celý Havraspár se proti němu spikl, protože zase prohrávali. Několikrát se ho snažili přesvědčit, aby se vrátil, ale on razantně odmítl.

Nejvíce si užívali hodiny přeměňování, které je učil pan profesor Schuester. Ten si vždycky našel nějaký způsob, jak hodinu obohatit. Obrana proti černé magii byla jedna z nejtěžších hodin, protože na ni měli přísnou profesorku Washingtonovou, která jim dávala pěkně zabrat a snad polovina z Blainových děr byla právě z těchto hodin. Teď už jeho hábit vypadal jako nějaký bezdomovecký kabát. Kurt už ho mockrát přesvědčoval, aby si šel koupit nový, ale Blaine se stále za svoji nešikovnost styděl.

Jak roky ubíhali, chlapci stárli a stávali se z nich teenageři. Kurt věděl, že je gay, dřív než nastoupil do Bradavic, ale jeho kamarád na to přišel až druhý ročník. Nemyslel si, že by si to někdy přiznal, ale zakoukal se do svého nejlepšího kamaráda a nebylo cesty zpět. Líbilo se mu, jak si roztrhával hábit a Kurt mu ho pokaždé spravil, konečně se o něj někdo zajímal, když už ne jeho otec, který ho vyvrhl ze svého života hned poté, co se mu svěřil s jeho sexuální orientací. Nikdy si totiž s nikým tak nerozuměl jako s Kurtem a on to věděl už hned, jak vstoupil do dveří toho malého kupé, kde se poprvé seznámili. A teď měl konečně tu kuráž, aby mu své city vyjádřil.