Actions

Work Header

Julie aneb Strasti slasti

Chapter Text

Nejdražší čtenáři! Text, který se ti právě dostal do rukou, nijak neobohatí tvé znalosti ani nepovznese tvůj charakter svou duchaplností a poselstvím, proto zdali je to to, po čem toužíš, prosím Tě, odlož tento spis a zapomeň, že na něm kdy spočinul tvůj ctnostný zrak! Příběh je plný vulgarit a násilí, odkrývá syrové maso lidských nejhorších tužeb a skutků. Je to zavrženíhodné dílo, které je pouhým výplodem choré mysli a každý počestný člověk by měl být varován před jeho nástrahami! Proto zanechte naděje vy, kdo vstupujete do příběhu napsaného s pomocí Ďábla samého.

***

Nad nočními ulicemi Paříže se vznášel jemný opar zločinu. Mezi domy se potulovala stvoření pochybného charakteru a vše osvětlovaly slabě žhnoucí pouliční lampy, pod kterými se v matném světle kroutila děvčata s šaty nevhodnými pro mladé dámy. Mezi jejich namalovanými rty prosakovaly ty nejhorší z oplzlostí, které se jako mor roznášely po tmavém náměstí. Pánové, zakrývající si obličeje klobouky a vysoko vztyčenými límci, se procházeli okolo nabízejících se ženštin a zvědavým okem plným vilnosti si prohlíželi jejich obnažená ňadra. Pak šeptem naznačovali své požadavky, pilná děvčata smlouvala o ceně a společně mizeli v temnotě noci.

Zbytek počestné Paříže spal, snažíce se nabrat síly do nového dne plného tvrdé práce a mála potěšení. Jejich děti spokojeně oddychovaly pod peřinami a nechávaly si zdát o světech plných štěstí, které je v tomto životě nepotká. Někteří z takzvané lepší společnosti se ovšem spánku v těchto nočních hodinách vyhýbali stejně jako levná děvčata na Montmartru. Jejich hříchy však zůstávaly schovány za zdmi jejich honosných sídel a stopy po jejich nočních radovánkách mizely pod rukou jejich sloužících, kteří mlčky avšak s hořkostí plnili přání svých pánů.

Ona nebyla ani jednou z nich. Její kroky nesměřovaly k sukním za tři měďáky, ani se nepohybovala po putykách s pochybnou pověstí. Spánek se jí vyhýbal již několik let. Usnout jí trvalo celé věky a myšlenky na stále nové a nové zlo, co by její černá duše chtěla páchat, jí nedávaly klidu, dokud je alespoň z části pod rouškou noci nenaplnila. Ty černé myšlenky ji sužovaly dnem i nocí a neustále mučily její nitro a přiváděly její mysl do muk pekelných plamenů. Byla jedna z mála, kteří v pekle již byli, a proto se nebála odplaty za hříchy, kterým se oddávala po většinu svého života.

Klapání jejích podpatků se rozléhalo osamělou ulicí. Přes hlavu měla přehozenou černou kápi, ve které se ztrácela v nočních stínech budov a která jí zaručovala, že její nadpozemsky bílá tvář nebude rozpoznána žádným z nočních živlů. V ruce ji studila ostře nabroušená dýka s rukojetí ze slonové kosti, dárek od jejího otce a jedna z mála laskavostí a projevů citu, které jí kdy byly prokázány. Její čepel udržovala vždy ostrou tak, že by dovedla kůži rozříznout i při letmém dotyku ruky. Nyní ostří schovávala pod pláštěm, vášnivě očekávajíc až jí bude moci ukončit život jedné z těch nevinných bytostí, které ji tak znechucovaly.

Prošla okolo spící žebračky, která i ve spánku k jejím chodidlům natahovala své hamižné ruce v tiché prosbě. Z úst jí tekla slina a do dálky byl cítit štiplavý pach jejího nemytého těla, který Julie málem obrátil žaludek naruby. Jako dívka, která se narodila do bohaté rodiny, naprosto opovrhovala veškerou chudinou a vždy si ráda do žebráků a sirotků s požitkem v srdci a úšklebkem na tváři kopla. Dnes jí však přišlo, že zabít takovou špínu bez majetku, rodiny a přátel by byla nízkost pro ni naprosto nepřípustná. Mrtvé žebračky by si nakonec nikdo nevšiml a nepočítala s tím, že by pro ni někdo truchlil. A proto přinést smrt jedné špinavé stařeně by zdaleka nebylo tak uspokojující jako spáchání daleko odpornějšího činu - například zabití otce od rodiny, který se vydal za svou tajnou půlnoční zábavou.

S pokrčeným nosem tedy obešla její zapáchající tělo a vydala se úzkou uličkou dále od středu města. Uličky s lehkými slečnami již byly daleko za jejími zády a část města před ní byla v hlubokém spánku. Postavila se na roh vydlážděné cesty a s dlaní na rukojeti dýky vyčkávala své oběti. Bylo chladno a od úst jí stoupaly drobné obláčky páry, které se rozpouštěly v temnotě noci. Nad její hlavou jasně svítily hvězdy a měsíc, jako jejich krutý vládce, nad nimi držel stráž. Z dálky se ozývalo vytí psů na měsíc, které zanikalo v naprostém tichu spícího města.

A pak uslyšela kroky. Byla si jistá, že se blíží směrem k ní, rychlé a nervózní. Více se přikrčila s přetáhla si kápi přes hlavu, čekajíce s napětím a zároveň sladkou předzvěstí přicházející slasti. Kroky se blížily a s jejich zrychlujícím se tempem a zvyšující se hlasitostí i tlukot jejího srdce nabýval na síle a její vlastní imaginace ji přiváděla do extáze. Ve své drobné dlani pevněji sevřela čepel, která měla za několik okamžiků vzít člověku život. Julie snila o tom, jak ho podřízne jako prase a bude pozorovat jeho krev rozlévající se po chladném chodníku.

Z opojných představ ji vytrhl pohled na přicházející osobu zahalenou v tmavém plášti. Podle jejího zběžného odhadu to byl chlapec okolo dvacíti, o několik let mladší než ona. Spěchal úzkou uličkou a přes její mysl přeběhla otázka, co asi v tuto hodinu pohledává v této části města. Jak se k ní blížil, všimla si, že jeho obličej byl orámován zlatými vlasy a ve tváři se mu ještě pořád zračila nevinnost. Jenom pomyšlení na poskvrnění této čistoty jí přinášelo ty z nejkrásnějších pocitů slasti.

Když ji téměř míjel, Julie odhodlaně vykročila zpoza rohu a stanula mu v cestě. V jeho pohledu se zračilo zmatení a strach. Jak odlišné jeho oči byly od jejích rozvášněných zlovolných plamenů, které se jí míhaly přes bledý obličej. Stihla se na něj křivě usmát a naklonit hlavu na stranu, než její ruka prudce vystřelila z pod kabátu a sebejistě zabodla ostří dýky do chlapcova měkkého masa. Slyšela ho bolestně zaskučet a jeho vzdechy zněly v jejích uších jako ta nejkrásnější symfonie. Dívala se mu zpříma do očí a pozorovala ho umírat, jak stále znovu a znovu bodala do jeho břicha. Chlapcovy oči se naplnily slzami a krev začala nestoudně prýštit z jeho útrob. Před tím, než se skácel na zem, stihla ho Julie políbit na jeho bledé rty zkroucené do bolestného šklebu trpícího.

Jeho mrtvé tělo se rozvalilo na špinavou ulici a horká krev smáčela chladnou kamennou dlažbu. V jeho ztuhlém obličeji byla nyní již jen bolest a odraz těch dnů, které chlapec teprve měl prožít. Její srdce bilo tak silně, že si byla jistá, že každou chvíli někoho probudí. Při pohledu na své umělecké dílo se její duše naplnila slastí a nebeským potěšením, které nacházela pouze v chladnokrevné vraždě. Rychlé a bez motivu. Anonymní a těžko pochopitelné. Fascinující a zavrženíhodné.

Otočila se na podpatku a spěchala zpět ke svému domovu na druhé straně města, zatímco si do sukní utírala čepel zbrocenou chlapcovou krví. Cítila se uspokojená, ale věděla, že její hlad po cizím utrpení je nenasytný. Plna opojného dojetí se vytratila do tiché noci, zatímco za jejími zády hladové kočky hodovaly na mrtvole cizince.