Actions

Work Header

Napříč časem

Chapter Text

Prázdniny nebyly úplně takové, v jaké Harry doufal. Pravda, nepobyl si ani chvíli u Dursleyových. To bylo velké plus. Ale jinak to byla skoro tatáž nuda. Dny trávil zavřený na Grimmauldově náměstí se Siriusem. Avšak jak se to zprvu jevilo jako skvělý a zábavný nápad, Harry rychle zjistil, že tak dobré to nebude. Sirius byl zádumčivý, tichý, podivně nevyvážený. Harry si nebyl jist, zda za tím vězí jeho dlouhý pobyt ve zdech Azkabanského vězení, nebo fakt, že stejně jako Harry, musí trávit dny zavřený v jenom domě. A to ještě domě, kde neprožil šťastné dětství. Nebelvírskému hrdinovi po několika dnech jen Siriusova přítomnost začínala poněkud vadit. Nikdy předem netušil, zda právě dnes bude mít Black dobrou či špatnou náladu, zda bude tichý a melancholický, nebo bujarý a zlomyslný.
K jeho smůle, ne snad, že by jim to měl za zlé, nemohli být jeho přátelé na Grimmaldově náměstí s ním, aspoň zprvu ne. Hermiona odjela s rodiči do zahraničí a Ron trávil čas v rodinném kruhu. To bylo správné a pochopitelné, zvláště v časech nadcházející války.
Členové Fénixova řádu přicházeli a odcházeli, mladému Nebelvírovi samozřejmě nikdo z nich nevěnoval příliš pozornosti, natož aby mu řekli, co se děje za zdmi chátrajícího domu.
Tak se Harry nudil. Přípravu do školy měl hotovou v rekordním čase. I Snape by na něj mohl být hrdý. Byly to první prázdniny, kdy měl vše do školy připraveno a několikrát zkontrolováno. Ale co dál? Co mohl dělat sám v domě, kde nebylo jak zabavit mladého osamělého muže?
Tak se jednoho krásného dnes, ne moc dlouho po začátku prázdnin, stalo, že se ocitl před dveřmi do pokoje, ve kterém ještě nebyl. To bylo docela s podivem, protože za ten dlouhý nudný čas už prolezl snad každou místnost v domě. Většina z nich byla plná knih, které zaváněly učením, takže se jim Harry zdárně vyhýbal. Pak tu bylo plno předmětů, pravděpodobně nasáklých černou magií, ani ty nijak nevzbuzovaly Harryho zájem. Možná, kdyby tady nebyl sám, ale měl zde vrstevníka, se kterým by mohl procházet temnými podezřelými kouty domu, bylo by to dobrodružnější, skvělejší, ale takto...
Stál tedy před dveřmi, ne nijak zvláštními, stejnými jako jakékoliv jiné dveře v domě, jen na těchto bylo kousek nad úrovní očí velké červené vyřezávané R.

„Nechoď tam,“ ozval se za chlapce Siriusům hlas. Harry si v duchu povzdechl. Dnes byl zrovna ten čas, kdy měl černovlasý muž špatný den. Od rány byl protivný, náladový, výbušný. Potter ho tak nechával osamotě. Někdy ho napadlo, zda by si o Siriusově chování neměl s někým promluvit. Ale déle se na Grimmauldově náměstí zdržoval jen Remus a zdálo se, že ten moc dobře ví, co se s jeho přítelem děje. Pak by mohl mluvit tak s Brumbálem či některým z dospělých Weasleyových, ale u všech z nich se Harry obával, že by mohli Siriuse označit za nestabilního a možná i nebezpečného. A co hůř, někdo z nich by mohl usoudit, že tohle prostředí není vhodné pro jejich drahého zachránce. A k Dursleyovým se Harry opravdu vracet nechtěl. Tak mlčel a doufal, že se jeho kmotr srovná sám, nebo to spolu nějak do konce prázdnin překlenou bez větších problémů.

„Jen jsem se tam chtěl podívat...“ hlesl mladík.
„To byl-- Prostě tam nechoď.“
Jistě, protože, když se řeklo, že se někam nemá chodit, tak každý v dospívajícím věku poslechl a nešel tam.
Nezdálo se, že by Black čekal na Harryho reakci. Otočil se a odcházel chodbou ke svému pokoji. Nejspíš se tam chtěl pro zbytek dne zavřít a povalovat se ve svých chmurech. To Harrymu vyhovovalo.
Počkal až Sirius zašel za roh a otevřel dveře do pokoje.

Vlastně byl překvapený. Pokoj nebyl jinak zvláštní. Obyčejná, pravděpodobně dlouhá léta nevyužívaná, ložnice. Nejspíš chlapecký pokoj, aspoň dle plakátů na zdech. K dalšímu Harryho překvapení v pokoji dost převládala červená barva. Což bylo zvláštní, když vzal v úvahu, že v domě žil jen jeden Nebelvír a toho pokoj to nebyl.
Harry nebyl žádný hlupák, ať už si o něm Snape myslel co chtěl, takže se rychle dovtípil, že pokoj mohl patřit jedině Siriusově bratrovi. Regulus Black nebylo zrovna téma, které byste před Siriusem vytahovali. Harry tak o mladším Blackovi věděl jen velmi málo. Věděl, že zemřel mladý, hodně mladý, někdy krátce po škole. Věděl, že se přidal ke smrtijedům a navzdory tomu, že rodina Blacků byla temná, tak jeho rodiče touto volbou nebyli nadšeni. Co si Harry domyslel, bylo, že bratři Blackové spolu neměli právě láskyplný vztah. Mohl se Siriuse zeptat, nebo Remuse, ten by mu jistě odpověděl, ale proč zbytečně vytahovat téma, které jeho kmotrovi tolik vadilo. Harry moc dobře věděl, jaké to je, mít špatné příbuzenstvo.
Dalším překvapením bylo, že místnost byla čistá. Ne jako ostatní pokoje v domě, kde usedal prach, kde škůdci pomalu systematicky ničili co jim stálo v cestě. Ne, tady jako by se zastavil čas. Jako by Regulus jen odjel do školy, jen odešel na chvíli z domu, jako by tady stále žil. Harry si domyslel, že za to pokoj vděčí píli Krátury. Domácí skřítek jistě dbal na to, aby místnost byla ve stavu v jakém byla.

Potter procházel místností. Pokoj se mu opravdu líbil. Na prchavý okamžik ho napadlo, že by si sem mohl přestěhovat své věci. Ale Sirius by nejspíš ztropil scénu a nedovolil to. Ale pokoj byl tak přívětivý, nebelvírský, čistý, voňavý... Chvilku se zastavil u knihovny. Prstem přejížděl po hřbetech knih. Nebyla to žádná temná hříšná magie, obyčejné tituly, vlastně téměř totožné s tím, co mohl vidět v knihovnách jiných dospívajících chlapců.
Harry se tiše uchechtl, když si představil Ronům výraz, kdyby zjistil, že má polovinu stejných knih jako obávaný smrtijed.
Nebelvír si nějak nebyl schopný představit toho Reguluse, kterého vykreslil Sirius a chlapce, kterému patřil tento pokoj. Nějak jako by to byli dva odlišní lidé.
Trochu zasmušile si sedl k psacímu stolu. Na desce bylo poházeno pár brků, zaschlý inkoust, několik listů pergamenu, nic neobvyklé. Harry jen tak ze zvědavosti a dlouhé chvíle, otevřel těch pár šuplíků, které stolek měl. Nečekal nic zvláštního. Také nic nenašel. Pár školních pomůcek, několik nahodilých kresbiček, ve kterých Harry mohl rozpoznat i své profesory. V duchu mohl vidět chlapce, který to kreslil, stále žádný smrtijed.
Trochu rozčarovaně se jal šuplíky zavřít a opustit pokoj.
Místností se ozvala rána, když spodní šuplík vypadl ze stolu a dopadl na podlahu. Harry trochu polekaně vzhlédl, čekal, že každou chvíli uslyší Siriuse, kterak se žene chodbou. Naštěstí se tak nestalo. Black byl nejspíš příliš utopen ve svém zmaru.

S povzdychem se sehnul pro šuplík. V duchu proklel toho, kdo zakázal o prázdninách kouzlit. Mohl si jen představit jak bude nábytek dávat dohromady, zvlášť pokud se nějak poškodil. Trochu se uklidňoval tím, že to místnosti stejně nikdo nechodí a Krátura si snad nevšimne, nebo to přičte na vinu havěti, která ničí zbytek domu.
Vytáhl šuplík zpod stolu až teď si všiml, že z jeho dna vypadl jakýsi poměrně tlustý sešit. Nejspíš byl připevněný na spodní desce šuplíku.
Zvedl jej, položil na desku stolu a trochu hrubě zastrčil šuplík na jeho místo. Pak chvíli hleděl na sešit. Na prchavý okamžik ho napadlo, že by měl sešit vrátit tam, kde ho našel a nešťourat do věcí, které už byly zapomenuty. Ale temně rudé desky sešitu jakoby ho přímo vybízely, aby je otevřel.
Ještě jednou se rozhlédl kolem, možná by bylo lepší, kdyby někdo přišel a vyrušil ho.
Otevřel na první stránku.

Regulus Arcturus Black

Nic víc ani míň na stránce nebylo. Ale stačilo to k tomu, aby se Harry ujistil, co drží v ruce. Deník chlapce, který před tolika lety spával v této místnosti. Deník do let, kdy žili jeho rodiče. I když o těch v deníku nejspíš mnoho nebude, pokud vůbec něco. Přesto bylo tak lákavé otočit na další stránku. Kdo by odolal...

01.09.1973
Dnes je první den školy. Konečně jedu do Bradavic. Těším se, samozřejmě, že se těším. Sirius mi toho o škole tolik řekl. Jen doufám, že se semnou bude bavit, i když nebudeme ve stejné koleji. Sirius je Nebelvír. Nemyslím, že budu v Nebelvíru, navíc naši rodiče by nebyli rádi, kdybychom oba dva byli v Nebelvíru. Havraspár by byl fajn, ale úplně si jím nejsem jistý. Sirius říkal, že rozhoduje klobouk, snad se rozhodne správně.
Sedím ve vlaku. Sám. Sirius si mě už na nástupišti přestal všímat a šel za kamarády. Nemám jeho kamarády rád, ještě Lupin docela jde, ale Potter je opravdu děsný. Hned Siriuse odtáhl pryč, přitom jsme měli jet do školy spolu. Takže jsem v kupé sám.

Harry zvedl zrak od deníku. Na jednu stranu se mu nechtělo číst dál, ne na druhou stranu, bylo to zvláštní, přitažlivé, ale zároveň zapovězené. Myšlenky někoho jiného. Myšlenky by měly být soukromé, jenže tady byly před ním, vystavené, otevřené. Napadlo ho, jestli Regulus věděl, tušil, že jeho deník bude někdy někdo číst. Pravděpodobně ne. Přeci jen slova před ním psal jedenáctiletí chlapec, dítě...
Sklopil zrak k dalšímu zápisku. Zdálo se, že Regulus zapisoval události nahodilo, dle toho, co zrovna měl na srdci s čím si nevěděl rady, s čím se musel svěřit. Harry zkusmo zalistoval dál. Někde datum navazovalo, někde chyběly celé týdny či měsíce. Nejspíš se v tom čase nedělo nic, co by stálo za zmínku, nic co by chlapce s minulosti trápilo.
Otočil zpátky na začátek.

Sedím na koleji a nevím co si mám myslet. Moudrý klobouk mě zařadil do Zmijozelu. Samozřejmě. Řekl, že je to pro dobro všech. Že v budoucnu přijdou věci, které jen Zmijozel bude moci změnit. Že jen ve Zmijozelu mohu pomoci těm, kteří pomoc potřebují, nyní i v čase příštím. Nevím co tím chtěl říct, ale nelíbí se mi to. Jakoby na mě dával nějaké břemeno a to nechci nést.
Sirius je na mě naštvaný. Nevím zda proto, že jsem ve Zmijozelu, nebo proč. Ale když mě klobouk zařadil a sedl jsem si ke stolu, tak se na mě Sirius mračil a pak po oslavě se na mě ani nepodíval a Potter se ušklíbal a... Přece se na mě vlastní bratr nebude hněvat za něco, co jsem nemohl ovlivnit.
Napsal jsem rodičům, budou mít radost, aspoň někdo. Havraspár by byl lepší, možná i Mrzimor, aspoň by se semnou Sirius bavil.

Na chodbě se ozval jakýsi zvuk. Harry zaklapl deník a ukryl ho do pod triko. Rozhodně chtěl pokračovat ve čtení. To co se zatím dozvěděl úplně změnilo to, jak viděl Reguluse do teď. Vždycky měl dojem, že spolu se Siriusem vycházeli špatně ještě než šli do Bradavic, ale dle toho, co Regulus spal se zdálo, že měl Siriuse opravdu rád a Sirius... Harry byl opravdu zvědavý, co se dělo dál. Potichu vyšel z pokoje a zavřel za sebou dveře, ve čtení bude pokračovat u sebe.